Bez ničeho
Zkažená slinná pachuť
a jiskřivé dmutí pod hrudí
trochu zkalený zrak
a rty plné vosích žihadel
najednou bez ničeho
bílomodré tělo
buď mi věrná
žlutá zář navždy spolknutá
rozstříklá prázdnota citu
za zjizvenou oblohou
zapomenutý sval tmy
světélka skrz proděravělý satén
pro nic a bez ničeho
snad už první známky čekání
krůpěje potu a polibek vrytý ve zdi
ozvi se když slyšíš
a nebo zůstaň
s nikým a bez ničeho
v prostoru strnulý kráter po dotyku
přerušen stínem přerostlého genitálu
zastaven v pádu
hledí tupě vstříc přítomnosti
kde v zkřivené realitě
pulzuje mokvající kus masa
za nic a bez ničeho
zaťatá v pěst
chtěla by z očí vyždímat krev
směšně sama vprostřed shluku
tvarů připomínajících zbytky nenarozených těl
znetvořené údy slité do zvonu
a srdce praskají
z ničeho a bez ničeho
snad dlaním chutnají čela
a prstům šupinky odumřelé kůže
a fialovějícím jazykům
copánky v světle tančícího lihu
pro cokoli
až navěky
|