1.
Okna začínají rozsvěcet,
na město právě padá čerstvý smog.
Jen tak se podzimem procházet,
a v žádné z kapes nemít ani flok.
Ref.
Světlo a temnota - dvě strany jedné mince,
spojené nádoby, utrhlé ucho džbánu.
Láska a samota - dvě strany jedné mince,
křehké jak příměří, jak srdce z porcelánu.
2.
Po okrajových čtvrtích chodím,
kotníkové semišky na nohou.
Do své nebudoucnosti hledím,
neřek´bych, že jsem zrovna za vodou.
Ref.
Světlo a temnota - dvě strany jedné mince...
3.
Je dobré mít se na své straně,
třeba když ve sluchátkách zní The Smiths.
Snažím se cítit odhodlaně,
zaplašit chmury jak obtížný hmyz.
Ref.
Světlo a temnota - dvě strany jedné mince...
Poref.:
Ti z nás, kteří jsou doma, už nemůžou domů jít.
Ten, kdo ti ruku podá, nemusí tě zachránit.
4. /závěr/
Po okrajových čtvrtích chodím,
na město právě padá čerstvý smog.
Do své nebudoucnosti hledím,
a v žádné z kapes nemám ani flok.
|
