Předposledně mi ukazovali, jak žijí Bohové v šesté dimenzi. Jak se v těch zvláštních energetických změnách prožívají složité děje. Také jak se prolínají různé bytosti mezi sebou a vyměňují si energie pocitů, je to pro nás nepředstavitelně zvláštní svět a život... Jinak ta předchozí meditace byla hlavně o zesíleném a jemnějším vnímáním, které mám slaběji téměř stále. Jen se do toho objevovaly různé nové myšlenky a náhledy.
Tato meditace byla však daleko silnější a jiná než minulé. Je to nová kapitola, počátek božských schopností. Trochu mě rozhodila, i když jsem v ní božské vědomí chápal jako samozřejmost. Další den jsem pociťoval strach, rozechvělost a trochu tíseň z návratu do lidské hrubosti a omezenosti. Měl jsem silné vnímání božské dokonalosti a zároveň jsem si uvědomoval část lidského vědomí s občasnými myšlenkami.
Prožíval jsem,jak se žije se „šestkou“ ve vědomí v lidském světě. Jinakost jsem vnímal v lidské realitě. Bylo tam vnímání více věcí v realitě současně, prolínaly se mi vnitřní vize a pocity s intenzivním vnímáním okolí.
Propojil jsem se s Dokonalostí přes běžnou realitu, vše je symbolem dokonalosti Boha a dá se vnímáním přepínat do nekonečně rovin celého Stvoření. Význam Všeho je zakódován do Všeho. Dokonalý n-dimenzionální hologram, z každého pohledu je vidět a děje se něco jiného, ale Celek je stále tentýž. Jedna z nekonečna dokonalých představ Dokonalosti za Stvořením o sobě, neboť je jen Ona jako imaginární koule s nekonečně body svého vyjádření, které se otevírají bránami nekonečna do nevyjádřitelna možností forem obrazů, pocitů a vnímání.
Je rozdíl vidět co znám, když mám rozšířené božské vnímání. Vidím pak spoustu dalších významů, Hyperprostor v naší realitě, vše je branou do dalšího světa. My vidíme jen velmi malou část, jen velmi málo významů, jež nás obklopují. Jako bychom vnímali jen základní barvy z celého spektra. Taky se mi otevřelo těžko nepopsatelné daleko jemnější vidění všeho kolem, jako bych viděl až ty energetické částečky, ze kterých je vše složeno, jak zvláštně víří a mihotají se v předmětech i prostorem. Trochu to připomínalo Goghovy obrazy, jen v mnohonásobně jemnějším a dynamickém provedení.
Pozoroval jsem lidský svět se smíchem podobně jako Aldous Huxley, který se po dávce LSD nejvíce smál nabubřelosti amerických automobilů padesátých let.
DÁLE VYŠKRTNUTO, EZOTERICKÉ
Šokovalo mě, jak snadno lze přepnout z našeho světa do světa archetypů a jak snadno do „překlápěčky“, toho nekonečného množství dalších, totálně odlišných verzí vnímání Téhož. Jako když se do krasohledu přidávají další zrcadla. Všude stejná Dokonalost, jen v jiném vyjádření… A všechny pohledy a prožívání reality jsou stejně virtuální.
Dokonalost božského vědomí mě také překvapila tím, jak snadno může vstupovat i do jiné dimenze, Nahoru i k nám dolů. Stále jsou přítomné, jen se do nich ponoří. Hraje si s naší omezeností, co si s námi vymyslí. Jsme svící, pod níž je ve Stvoření největší tma, stačí se jen přepnout do plamene.
Dvanáctá dimenze mi ukázala další Jinakost. Ona je Světlo vědomí za Stvořením, které se rozkládá jako přes diamant do různých pohledů, existují všechny najednou. Může prožívat vše postupně i současně. Ve všem jsou symboly tvorby a struktury Vesmírů.
Druhý den po meditaci jsem poslouchal hudbu, ponor zesílil a znovu se to zeslabené vrátilo za světla. Cítil jsem větší hloubku a skryté významy ve všem kolem, ale už jsem se do nich nebyl schopen tolik ponořit. Uvědomoval jsem si, že jsem jiný člověk. Nevnímám se už jako člověk. Mé tělo je jen projekcí sem, přes kterou tu mohu prožívat lidský svět v Hyperprostoru Dokonalosti...
|