|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
JENÍČKŮV SEN. Najednou jsem zahlédl sebe, jak přistávám u paty letitého kaštanu, usedám v jeho stínu a v duši se kochám pohledem na jednotlivé spolupracovníky. Výjimkou je ředitel, který právě řeční o úkolech a perspektivách podniku. Najednou ukáže na mě a říká: on ne! Paragrafy jsou ohybatelné, ale ne od něho. Já se zvedám, přicházím k němu s obrovským paragrafem na zádech a říkám: tohle mám zmáknutý, ty ne! On se zmenšuje, sedá dovnitř paragrafu, který se zatím zvětšil, nabírá co chvíli tvaru balónu, ředitel v něm sedí, vznáší se, hraje si s oběma půlkami a křičí: jako by to byly dvě půlky prdele nebo dvě půlky prasete. Nebo dvě půlky ženský a dvě půlky k---y. A na kterou ve fabrice ukážu, ta se mnou půjde! Ještě mi poděkuje! Vtom přicházejí dva pracovníci, vezmou mě za loket a odvádějí ke křeslu uprostřed mých zaměstnanců. Usazují mě, vím, že to myslí dobře, vzápětí povstávám, slzy se mi derou do očí, když pronáším: moji milí, děkuji vám za to, že využíváte mých právnických znalostí, rad a všeho dobrého. I když si časem - ještě nevím kdy - dodělám školu, kurzy nebo jak se všechny ty pí-----y jmenují, budu nadále poskytovat výhodně své kvalifikované služby. Zároveň chci prozradit záložní plán. Vím, bude to trvat, než se stanu právníkem, ta studia také něco obnášejí, ale hlavní je, že známe své plány, touhy, nároky, sny, cesty a cíle. A teď jeden příklad z mé advokátní praxe. Přišli ke mně dva naši spolupracovníci. Nebudu jmenovat, znáte je oba jako dobré elektrikáře, i přesto, že jednoho z nich nedávno málem zabil proud. Proč tam ten trouba leze? Ale nazpátek k případu. Přeli se o otázky dědictví - daně, sourozenci a další problémy. Po vyslechnutí jsem se zamyslel a pronesl: máš pravdu ty a máš pravdu ty. Zároveň nemáš pravdu ty a nemáš pravdu ty. Ty i ty rovnoměrně bojujete o pravdu. Podstoupili byste výslech na mučidlech? A kdo z vás by lpěl na své pravdě, když z vás budou dostávat něco jiného pomocí mučicích nástrojů, jmenovitě španělské boty, palečnic, plným džbánem vody litým nepřetržitě do hrdla? Lojza najednou vyběhl a z WC jsme slyšeli dávivé zvuky. Ty jsi vydržel, pronesl jsem tiše k Jardovi. Za chvíli jsem vyřkl verdikt: máš, Jardo, o kousek, asi o jedno procento, lepší pravdu. Tato se vyjevila dávením, ale i větším klidem před, po i během našeho jednání. Pokud se chcete usmířit, dej ty jemu velkou štamprli a ty jemu také. Nebo mu dej facku a ty jemu také. Nebo mu podej ruku a ty jemu také. ZÁVĚR. Sedím sám, mám zavřené oči, přemítám o právech světa, člověka, všichni ke mně v zástupech přicházejí, já jim vějířem prstů načrtnu rady, poté je realizujeme v advokátních kancelářích světa, které se smrskly do cely, jež se stala mou poradnou a jež neustále mění podobu v cirkus se zvířaty bez hlavy, obchodní centrum bez kanceláří, dálnici bez dopravních předpisů, houfy balonů shazující na zem tuny Zákoníků, Zákoníky hrozící balonům, galerie světových metropolí nahoře bez, období mezi východem a západem slunce, vzdálenost mezi startem a cílem a vánek lehce se vznášející nad poli, loukami a lesy. Vidím klienty, jak vymrštěni obrovským prakem, vystřeleni z děla, připlouvající na lodích, v balonech, přijíždějící na motorkách, nákladními auty, v nablýskaných sporťácích, na kolech, kolečkových bruslích, dostavující se na určené místo stopem, sami nebo s rodinou, přáteli, známými, prosí o radu. Já ji uděluji, oni odcházejí neskonale šťastni, že v tomto zvláštním světě mají zastání.
|
|
| |
 |
Napsat autorovi (Stálý) |
 |
|
| |
|
|
|
