„ Měsíc jak dveřník otevírá dům,
Slunce zlatou branou odchází,
Tma podá ruku všem tvým snům,
a hvězdy svůj prach rozhází.
Do otlučené prázdné skleničky,
pláčeš svůj příběh bez konce,
v zapadlém baru jen tři sudičky,
jedna po druhé ti věští tichounce.
Tvůj osud maluje štětec,
rudým vínem na plátna po stěnách,
nejsi ďábel, však ani světec,
bdíš a Múzy spí ti v peřinách.
Touláš se nocí, jak loď černým mořem,
co hvězda to jeden den,
za sebou necháš všechna hoře,
před tebou jen ten jeden sen.
Život je obraz a osud velký malíř,
jsi jeho žák i jeho pán,
to plátno nestojí snad ani halíř, není to svět jsi to ty sám.“ |