|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jsi, jako z mlhy jen jsi jako sníh
spálený polibky mrazu zde jsem
to potkal tebe jsem nahoře na polích
když v slámě na zemi rodil se den.
To obzor zahořel a zrudl ve tváři
jak zvíře zraněné červánků krev
však tobě hvězdami oči ti zazáří
a vítr ustýlá hnízda i chlév.
A pak se zatočí jako psi před spaním
ulehne do nohou a začne klid
kdy každý každého před čímsi zachrání
a my tak konečně začneme být.
Však jen teď bojím se, až se mnou odejdeš
až vejdeš do bytu překročíš práh
že v rukách pomalu mi v ženu roztaješ
já že se obrátím v zimu a mráz.
|
|
|