|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsme jak sníh na polích
ležíme tiše
a barvy zimních tich
tají na břiše.
Svítá ti ve vlasech
jen já to vidím
jak hřívy Pegase
boků se držím.
A zima na okna
kreslí nám růže
v pokoji bez světla
svlékáme kůže.
A mrtví přichází
mít naše těla
jak oni jsme nazí
a postel se bělá.
A klín tvůj horký je
jak první vteřina
snad jsem, kdo miluje
smrti si nevšímá.
Do šatů na zemi
stín se již odívá
slepý je jako my
když se v nás zadívá.
A den tě vysvléká
dlaněmi mými
spojit se přitékám
s vodami tvými.
|
|
|
