|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
A lampy jak svatojanské mušky
kradou z temnoty
jejich světlo neosvítí
ale přesto dává naději
prší a svět tohoto města je cítit rybami
jakoby se proměnily světy
vzduch je cítit, jako když je ulovíš a zabiješ vlastníma rukama
a zhasnou barvy jejich
a ony však nemaje víček
dívají se dál velkýma dětskýma očima
němé předtím i potom
a pak
obloha zmodrá
a holubi se obléknou do šedi
a my do těl a poutnických hábitů od Bosse
nebe padlo do ulic a rozbité na milion kaluží
nám dává pohlédnout si do tváří
přemýšlím, jako vždy když brzy ráno prší
a co až za miliardu let doputuje můj televizní obraz letící vesmírem
k těm naproti, z těch krásných galaxií a pomrkávajících hvězd
jestli budou rozumět mé poezii odvysílané českou televizí
mé radosti, smutku i lásce
a vůbec, jestli kolem nich všechno jen tak neproletí
jako my kolem sebe
začíná ráno a zalévám čaj černý jako noc
na psí suchary namažu tence vlasatic
a vypůjčím si cukr z tvých rtů
neboť tě políbím ještě spící
a pomodlím se k přítomnosti
vím, že bych v tento okamžik napsal báseň i z vojenských povelů
a modlitbu k dešti
ale je mi krásně a lehce
jako když dáš pěstí někomu, kdo bije ženské a děti
a pak tě sice bolí klouby na ruce
ale, wow
dobře znám ten pocit vy šmejdi, kteří si na tohle troufnete
a tak se pomodlím k sobě
abych věděl, kdy vytáhnout kotvu z tohoto světa
abych se opile neopíral o šumperský poeziomat a nedojímal se u svých básní
abych se pitomě neusmíval, když mi říkáš pravdu
abych ti nepsal hloupé sms
abych věděl kdy povolit psí obojek
abych se nebál bát
abych věděl kdy ti udělat dítě
abych věděl kdy jít domů z hospody
abych věděl kdy ti jít z cesty
abych věděl ještě těch několik milionů maličkostí mezi mužem a ženou
které nikdy vědět nebudu
ale ty bys přece stejně nikdy nestála o to mít doma anděla
to si namlouvám
|
|
|