Raskolnikov
nevěřil, že to udělá, dokud nemáchnul sekyrou. Potom už byl schopnej zabít
kohokoliv.
Jdeš nahoru
a nohy ti slábnou.
Přidržuješ
se zábradlí a dlaně se ti potí.
Dělá se ti
blbě, zapomínáš dýchat, točí se ti žaludek i hlava.
S tim
musíš počítat, jasný?! Nic tě nesmí zaskočit.
Auto svýho
fotra si nechal zaparkovaný na invalidech a z budky si zavolal
odtahovku:
na místě pro invalidy stojí nějaký
hovado se Superbem A17 4859.
Máš to
dokonale vymyšlený: Fotr nasedl do auta a jel si to vyříkat s Bártem.
Zaparkoval na jediným volným místě a… Šel!
Zatímco ty seš
ve vlaku do Karlových Varů. Zabookoval sis jízdenku na svý jméno, vyzvedl a
nastoupil do vlaku. V oranžových kalhotách a červeným svetru. Papoušek
k nepřehlídnutí. Co na tom, žes na
příštím nádraží vystoupil. Prostě ten magor v oranžových kalhotách už
jednou nastoupil a lidi si ho pamatujou. Trochu divnej, ale hodnej kluk, co jede
do Karlových Varů. Prošel si všechny vagóny, pak ses na hajzlu převlíknul do
černýho: fotrovi hadry + boty kvůli pachovým stopám, na hlavu kšiltovku a
z vlaku vystupuje neviditelnej člověk. A hurá pro fotrovo auto…
Dokonale
vymyšlený. Včetně latexových rukavic.
Bárt je
šmejd. Neskutečnej šmejd. Stejně tak fotr. Svině na entou. Máti díky nim leží
na JIPce s holým zadkem. Bárt to začal, fotr dokončil.
Zahradní
párty. Hrstka vyvolených courá po našem trávníku, vykřikuje trapný vtipy a nutí
se do smíchu. Otec ve svym živlu. Sedí rozvalenej na tý svý sedačce pod
pergolou, žere a chlastá. Vypadá jako člověk, kterej se neštítí ničeho. S nikým
se nebaví, nikdo ho nezajímá, pozval si loutky na hraní. Pozval si obecenstvo.
Máti
přichází s tácem koktejlů. Bárt vylézá z bazénu, jde k fotrovi,
zapaluje si doutník a škrábe se na koulích: šoustal
sem tvojí ženu, až řvala o pomoc.
To byl
začátek. Slabej odvar toho, co následovalo potom.
Bárt je
(dokud je) zmrd. Praktikuje BDSM.
B&D –
poddanství, svazování, výchova.
D&S – dominance,
submisivita.
S&M – sadismus,
masochismus.
Kšeftuje
(dokud kšeftuje) s nekolkovaným chlastem, extází, ženskýma a vyrábí
pervitin. Regulérně má úklidovou firmu. Fotr má kamionovou dopravu a provozuje
bordely. Provozovat znamená sbírat holky a dělat z nich štětky. Dělat
štětky znamená dávat jim pervitin nejdřív zadarmo, pak za práci a pak vůbec.
Máma leží
na JIPce, protože z ní fotr udělal jednu ze svých štětek.
Bárt ji
chodil každej den zadarmo šukat – rozuměj týrat. Tak zněla dohoda za přísun
fetu do fotrových bordelů. Jedna část dohody. Ty další: podíl na zisku,
sadismus kdykoliv a s kteroukoliv. Bárt se, nevim z jakýho důvodu, nemohl
nabažit tvý matky. No, možná se jedna odpověď nabízí: vypadala bezbranně. Teď
tak jenom nevypadá. Teď bezbranná skutečně je.
Od Bárta tě
dělí jedno patro a bezpečnostní dveře. Je devět. Fotr obyčejně vstává
v jedenáct. Takže - ještě dvě hodiny se bude válet v posteli, což mu
nikdo nedosvědčí. Syn ve vlaku, manželka v nemocnici, jeho auto na
odtahovce…
Zastavíš
se, aby ses ujistil, že máš v bundě všechno potřebný.
Zastavíš
se, aby sis připomněl, jak důležitý je zachovat si chladnou hlavu.
Slyšíš
šramot. Klíče v zámku. Bárt? Kdyby jo, všechno je v hajzlu. Ne, jsou
to sousední dveře. Začínáš panikařit. Co teď? Nikdo tě nesmí vidět, to je
základ.
Sbíháš o
patro níž a tiskneš se do rohu. Nic lepšího nestíháš.
Kurva, ale
s tim musíš počítat. Nic tě nesmí překvapit, jasný?!
Tiskneš se
v rohu, slyšíš zámek a pomalý kroky a poprvý tě napadá, jestli se na to
nemáš radši vysrat. Může se stát tisíc věcí, který neustojíš a nebude
v hajzlu jenom tvoje matka, ale i ty, což svýmu fotrovi nemůžeš dopřát. Může
se stát tisíc věcí.
Třeba ty
kroku dojdou až k tobě.
Třeba se
otevřou dveře, u kterých stojíš.
Třeba
uvízneš v pasti i s tvýma latexovýma rukavicema, pod kterýma se ti
potí ruce. Schováváš je do kapsy, aby – kdyby náhodou, nebyly to první, čeho si
ty cizí kroky všimnou. Napadá tě, že by ses na to měl radši vysrat, ale kroky
tě míjej, ani na chvíli nezpomalej, ani na chvíli nezaváhaj.
Mizej. Můžeš
pokračovat.
Vole,
prostě se odlepíš z rohu, jako by se nic nestalo. Jako bys nikdy
nezaváhal. Nic tě nesmí zaskočit. Jdi a zabij toho hajzla!
Jdeš to
patro znova, pak ještě jedno. Stojíš přede dveřma a znova kontroluješ obsah
bundy. Než sáhneš na zvonek, zopakuješ si: zazvonit, ruce do kapes, poprosit o
psaníčko, jít dovnitř, počkat, vytáhnout paralyzér, použít paralyzér, vytáhnout
nůž, použít nůž, když to pude, najít prachy, vzít prachy, nebo aspoň fet, zavřít,
vyjít z baráku, sundat rukavice, přesvědčit se, že je odtažený auto,
dostat se domu, svlíknout se, nechat tam fotrovy hadry + pervitin, převlíknout
se, dostat se na nádraží, koupit lístek, v 11,05hod. nastoupit do vlaku
směr Karlovy Vary, na místním nádraží se zase převlíknout - za papouška, jít do
hospody a mít blbý kecy, aby si tě zapamatovali.
Než sáhneš
na zvonek, zopakuješ si: dokonale vymyšlený.
Když
konečně zazvoníš, dochází ti, že je to všechno JENOM dokonale vymyšlený.
Bárt
neotvírá. Jak je možný, že sis vůbec nepřipustil možnost, že nebude doma? Jak
je tohle kurva jenom možný? Prst máš na zvonku dobrých deset vteřin a nic.
Ten sráč
není doma, zrovna když ho jdeš zabít.
Zrovna,
když máš všechno tak skvěle naplánovaný.
Zapaluješ
si cigáro a přešlapuješ. Snažíš se vymyslet, co dál. Co teď.
Vypadnout a
celý to zahodit? Nebo zkusit počkat? Ještě zazvonit? Zabušit a říct: to jsem
já, Hanz!? Nebo radši beze jména, jenom: to jsem já!?
Dole
bouchnou vchodový dveře a ty furt přemýšlíš. Popel z cigára padá na zašlou
dlažbu, ani nestíháš kouřit, jak ti to šrotuje. Víš, že dole bouchly dveře a
někdo šlape schody, ale nemáš čas řešit, jestli tě tady někdo uvidí. Je ti to
jedno.
Všechno je
ti jedno kromě jednoho: vymyslet novej plán, jak zabít Bárta.
Protože ty
ho musíš zabít. Matku máš pořád před očima. Stopy po škrtidle na jejím krku ti
stahujou žaludek. Přístroje, na který je napojená, ti tikají v mozku.
Musíš zabít
Bárta. Chceš zabít Bárta. Toho sráče!
Kroky na
chvíli ustávaj. Ozývá se kašel. Bártův kašel.
I s timhle
musíš sakra počítat. Nic tě nesmí vykolejit.
Odhazuješ
cigáro a dáváš ruce do kapes. Znova nahmatáš, že je všechno na svým místě.
Všechno dokonale připravený. Nic se neděje. Jenom miniaturní zanedbatelná změna.
Nic, co by
nešlo zvládnout.
Jdeš mu
naproti. Táhne s sebou tašku se žrádlem. Vypadá spokojeně, dokonce i ve chvíli,
kdy tě uvidí: taťka tě nepochválí, dole
mu nakládaj fáro.
Tak nakonec
to jde jak po másle. Odtah byl důležitej a Raskolnikov taky nevěřil, že to
udělá, dokud nemáchnul sekyrou.
-Dohajzlu. Potřebuju psaní, Bárte.
Jsme přede dveřma. Bárt hledá klíče: příde
mi kus, po kterym toužim už pár tejdnů. Říká si Víla Análka. Krapet za zenitem,
ale řiťku má prej prvotřídní.
Kurva. Nepotřebuju
žádnou Lizavetu.
-Kdy?
-Co kdy?
-Kdy příde?
Bárta tvůj
vážnej dotaz pobaví: hele, mladej, řekni
rovnou, že chceš zasunout!
Strčí klíč
do zámku a několikrát ho povytáhne tam a zpátky. Kretén. - Žádnej problém, Víla je už na cestě.
Kurva, ale
i s timhle musíš počítat. Žádná Víla Análka tě do prdele nenakope. Ser na
ni. Jeď dál!
Už si
vevnitř. Bárt hází celou tašku do lednice.
-Dík. Stačí mi to psaní.
-Máš štěstí, mladej, zrovna tady něco mám.
Zrovna
vždycky.
Vcházíte do
obýváku. Vypadá to tady jak v bordelu. Velkej bar, červená sedačka, červený
závěsy, bílej chlupatej běhoun, na kterej, jak doufáš, lehne.
Potřebuješ,
aby ti ukázal, kde má fet.
Pak
potřebuješ, aby se k tobě otočil zády.
Potom už je
to jenom o tvý odvaze.
Bárt
otevírá bar a nalívá nějakou whisky. Představte si stokilovýho chlapa
v černý košili a bílých kalhotách, s vlasy gelem připláclýma
k temeni, nasmrazenýho nějakým značkovým parfémem s feromonama, jak
uprostřed svýho obýváku podává whisky svýmu vrahovi: Proč sis neřek taťkovi, má přece zásobu.
-Nechci, aby to věděl. Spolíhám na tebe.
S pohoštěním
si nepočítal.
Když
vytáhneš ruku z kapsy, uvidí rukavice.
Když ji
nevytáhneš, nevezmeš si panáka, což v týhle situaci nejde.
Jakmile ale
ruku vyndáš z kapsy, musíš to udělat. Kurva, co teď? Další háček
v sérii.
–Musim se jít vychcat.
Na záchodě
stahuješ rukavice a koukáš na hodinky. Nemáš čas ztrácet čas.
Říkáš si,
že když to jinak nepude, uděláš to bez rukavic. Pak si je navlečeš, vezmeš
pervitin, prachy a zmizíš. Rychle, než příde Lizaveta.
Vracíš se.
Bárt je v ložnici a telefonuje s Análkou: pak je to asi dvě stě metrů směrem dolu. V ruce drží pouzdro
s fetem. Je k tobě zády. Říká: na
rohu sou vietnamci. Spěchej, kočičko, čekáme na tebe…
ČEKÁME. Co
jí o tobě řekl? Doprdele! Není čas ztrácet čas!
Furt
k tobě stojí zády a slintá do telefonu. No tak dělej. Nepřemýšlej a dělej
sakra!
Nahmatáš v kapse
paralyzér. Na okamžik se ti zatmí před očima.
S timhle
musíš počítat. S tim, že nejseš vrah od přírody.
Jdeš
k Bártovi a je ti už jedno, jestli zůstane takhle nebo se otočí a uvidí
tě. Uděláš to, kvůli čemu si sem přišel. Možná něco navíc, ale rozhodně ne míň.
Jdeš
k Bártovi a ten se na tebe otáčí. Snažíš se zachovat klid a díváš se mu
přímo do očí. Stačí už tak málo. Připomeneš si fotra. Připomeneš si mámu a
měníš plán. Narveš mu ty volty přímo do ptáka. Bude se ti líbit, říká Bárt análový víle a ty vytahuješ obušek,
přitiskneš mu ho do rozkroku a zmáčkneš spoušť. Zařve a pouští telefon.
Jednadvacet.
Vykulí oči.
Dvaadvacet.
Padá na zem. Třese se. Z telefonu slyšíš Lizavetu: haló, no tak haló… Třiadvacet. Klekáš si k němu a tiskneš mu
pendrek na koule. Zmítá sebou.
Čtyřiadvacet.
Máš minutu. Možná tři. Z telefonu ticho.
Kurva tak
dělej! Musíš vyndat nůž a proříznout mu hrdlo. Těsně pod bradou.
Musíš to
udělat jedním tahem, rychle a silou.
Držíš nůž
v ruce. Nekoukej se. Přidrž mu zezadu hlavu, přitiskni nůž, zavři oči a
zaber.
Takhle sis
to přece říkal tisíckrát. Nesmíš se mu na ten krk dívat. No tak! Zavři oči
kurva. Když to neuděláš, seš v hajzlu. Totálně v hajzlu. Nic to neni.
Jako bys podřezal prase.
Zavíráš oči
a pevně sevřeš rukojeť nože.
Nevíš, jak
je to možný, ale vzpomeneš si, jak si jako malej spadnul z kola, na tu
bolest, když se ti do kůže zaryly kamínky ze štěrku. Křičel si: mami!
Cítíš, jak
se čepel nože dotýká Bártovýho krku.
Sevřeš rty
a prudce škubeš. Zdá se ti to málo. Je šílený dusno.
Znova
přiložíš, znova škubneš. Cítíš, že máš mokrou ruku.
Je hotovo.
Otevíráš
oči. Kurva. Je hotovo. Hotovo. Stačí jeden pohled. Jedna mikrosekunda.
Z Bárta
se chrlí krev jako z kusu dobytka při jatkách.
Stačí jedna
mikrosekunda a zvracíš.
S tim
jsi měl ale sakra počítat. S tim, že zabiješ.
Zvracíš a
začíná zvonit telefon. Bártův telefon. Vzpamatuj se kurva! Co když je to Lizaveta?
Co když je kurva doprdele už tady! Podíváš se na displej. Volá Sandra.
Kdo je
dohajzlu Sandra? Análka? Nebo jiná štětka?
Běžíš do
koupelny a myješ si ruce. Snažíš se přemýšlet. Nic neposrat. Telefon přestal
vyzvánět.
Vracíš se
pro nůž, jdeš ho umýt. Strkáš ho do bundy.
Hledáš
rukavice. Oblíkáš si je. Trvá to neskutečně dlouho.
Běžíš do
kuchyně a hledáš papírový utěrky. Utíráš s něma zvratky.
Hledáš
sáček. Rveš do něj utěrky.
Jdeš do
koupelny a piješ z kohoutku. Slábnou ti nohy. Hučí ti v hlavě. Chceš
pryč.
Zase zvoní ten
zkurvenej telefon!
Běžíš do ložnice. Zase Sandra.
Hledáš
paralyzér. Nemůžeš ho kurva najít.
Telefon
furt zvoní. Vzpomínáš si a šaháš Bártovi mezi nohy. Strčíš obušek do kapsy,
saháš po sáčku a zvracíš. Telefon utichá.
Všímáš si
otevřenýho trezoru, sundáváš z ramen batoh a rveš do něj pytlíky
s pervitinem. Rveš do něj štosy peněz.
Jdeš do
obýváku a vypiješ whisky.
Jdeš do
koupelny a ručníkem stíráš otisky z umyvadla a baterie.
Vracíš se
pro sáček a házíš do něj ručník. Házíš do něj skleničku.
Trháš další
papírovou utěrku a utíráš kliku od záchodu.
Svážeš
sáček, přitiskneš se ke dveřím a díváš se kukátkem na chodbu.
Je čisto.
Vycházíš na
chodbu a zavíráš dveře. Slyšíš zvonit telefon. Telefon kousek od mrtvoly.
Bártovy
mrtvoly. Bártovy podříznutý krvavý mrtvoly.
Nahneš se
přes zábradlí, aby ses ujistil, že nikdo nejde.
Čisto a
ticho.
Sbíháš
dolů. Na nic si nezapomněl. Všechno si vzal, uklidil. Nebo ne? Nebo kurva ne? Ne.
Ne. Klid.
S tim
musíš počítat, že si nebudeš stoprocentně jistej.
Vycházíš na
ulici. Před barákem stojí ženská krapet za zenitem s mobilem u ucha.
Vypadá nasraně. Podívá se na tebe a možná ji napadá, že tady bydlíš, když jdeš
se smetím.
Nevíš, ale
snažíš se klidně dojít na konec ulice a pomalu zahnout za roh.
Možná se ti
směje, žes zapomněl vyhodit odpadky do popelnice.
Ale možná,
že ne.
|