Zaváté cesty
Aaen Jan Kratochvíl
Miniatury I
Les je chrám země a vesmíru
svou útěchu v náručí podává
Poutníci jsou doma všude
nicméně tím i něco ztrácejí
Někdy je lepší strávit dvacet let
prací na jedné „drobnosti“
než dosáhnout stovky podružných věcí
Hranice mezi černou a bílou
je nekonečně tenká kresba
(v určitém bodě se můžeme dostat
do situace, že bez rovnováhy nelze pokračovat dál)
Pohledy do zrcadla jsou děsivé.
A zároveň mají jistý půvab.
Neony
Vnitřní vyrovnanost neonů,
náhrada za oheň.
Dialogy
Automatizované myšlení je rychlé.
Pokud nám na někom záleží,
musíme být pomalí.
Velekněžka (afirmace)
Jsem láska a tvrdost.
Kresba
Černá krása / bílá krása
výsledkem je nekonečně tenká kresba
– jinak by nebyla
Time-management
Pokročilý time-management
je brána do otroctví,
protože čas není matematika.
Mapy
mapy bez vyznačených cest
mohou zachránit
nebo vést do propasti
spálit je?
-------------------------
Tehovská pole
Gramodeska
Deset let neslyšená gramodeska
je průlet časem
Hathajóga
Hathajóga je láska na celý život
dokud dýchám
Tehovská pole
Zasněžená tehovská pole
jsou nejkrásnější
-------------------------
Miniatury II (Barvy)
Čaj a svíčka
oheň a voda
Kdysi jsem nosil sekeru z cest jinam
dnes k ní přidávám i neviditelný náramek empatie
Vítr opájí mé řasy prostupující barvami
Ticho můžeme sdílet
jen někdy a jen s někým
(je živelné jako oheň
a bezedné jako voda)
-------------------------
Předivo
Předivo, které jsme za noci utkali,
se ve dne přetrhává
most do prázdna
opuštěná místa
jsou plná ostružin
-------------------------
Doteky
dotek bez obsahu
směr bez prostoru
prostor bez času
k tebepochopení
-------------------------
Miniatury III
Nestaly se „zažívání“
a „absolutní okamžiky“
adrenalinovým sportem
a sbíráním bodů?
Přítomnost je děvka
Minulost je vysloužilá domina
Budoucnost bude obě dvě
Tao
vítr pohrává si se mnou jako s loďkou
a vlny
polibky přítomnosti
Rozmluva mezi Řádem a Chaosem
„Dám Ti strukturu, pevnost.“
„Zatuhneš.“
„Rozbiješ všechno.“
„Vše zabiješ.“
Je jen Pohyb bez protikladu.
Síla ustojí i nečekané pohyby,
kdežto slabost neunese ani životní pseudojistoty.
Nic
Nic se světlem tak malým,
že skoro nic
není
– ale přesto je
v životě máme na všechno 1 pokus
Zatuhnutím ztrácíme duši
Na místech, kde se láme světlo a tma
najdeš možná nejvíc
Nejneduchovnější jsou ti duchovní lidé
*
Se světlem i tmou v očích
*
Něco skrytého
-------------------------
Krása
Chci věřit, že krása, kterou cítím,
je součástí mě
Naplněn vůní usínám do neexistence
nebo k probuzení
-------------------------
Zaváté cesty
Malé děti nechtějí jít spát,
protože tak milují život
Když jsem byl malý
zavřel jsem oči
a viděl víly
Dobrý den,
vidím vám v očích smutné děti
pečuj o jiskru jak o posvátné světlo
Chvíle je improvizovaná hudba ve dvou
– buď souzníme, nebo ne
Hodně slov
nevypadá to, že jsme jen slova a pojmy
Když člověk ztrácí sebe,
obvykle si toho nevšimne
Jsme zrozeni z lásky Světla a Tmy
a zavrhnout jedno pro druhé
je jako zavrhnout otce nebo matku
Není krásy bez síly
Zaváté cesty existují
i když nejsou vidět
-------------------------
Miniatury IV
Zasvětit svůj život slepým cestám?
i to je vývoj!
(spirála se nikdy nevrací na začátek,
jen na stejnou osu)
Klíč od sebe
klíč od světa
máme klíč
nemáme zámek
vezmi mě za ruku,
ať se nepropadám
do svého já
-------------------------
Empatie
Být sám sebou vyžaduje se nejdříve najít.
Skutečná láska je luxus,
který si mohou dovolit
jen lidé se schopností empatie.
Když se dialog stane frází,
časoprostor se zhroutí
-------------------------
Fénix
Zaminovaná země se uzdravila,
daruje chleba a stín stromů.
-------------------------
Dialog
(dramatická báseň)
VÍLA
(stojí vpravo ve světle, oděna v bílém)
TEMNÝ ANDĚL
(stojí vlevo ve stínu, oděn v černém)
VÍLA: Vítej u mne, děkuji za nečekanou návštěvu. Však ty jsi hlavně v
minulosti a budoucnosti.
TEMNÝ ANDĚL: Ale tvořím přítomnost.
VÍLA: Ano, vědomě, jen... trochu nejsi. Měl bys být duší stromu a jsi jen
prázdnými skořápkami, které nemají obsah.
TEMNÝ ANDĚL: Jsem, čím jsem. Přes mystérium času se spolu bavíme, ač jsme
každý jinde.
VÍLA: Souhlasím.
TEMNÝ ANDĚL: Jsi, já nejsem. Nejsi, jsem já. Jsme tak spojitými nádobami
a jsme rozdílní. Ty jsi střed a já jdu od něj.
VÍLA: Ale budoucnost a minulost nejsou. Jen byly a budou. A vlastně nebyly
a nebudou.
TEMNÝ ANDĚL: A jest přítomnost? Sama se křehce ztrácí z okamžiku
na okamžik. Stále umírá.
VÍLA: A stále se rodí.
TEMNÝ ANDĚL: Bez paměti, vývoje, smyslu a cíle. Bez vůle a individuality.
VÍLA: K čemu individualita? K čemu vývoj a smysl? Ze dne na den krása
– z nanosekundy na nanosekundu...
TEMNÝ ANDĚL: Přítomnost je smrt.
VÍLA: Ne, ona je životem a jsem jí já.
TEMNÝ ANDĚL: Odkdy máš „já“?
VÍLA: Jsem, která jsem.
TEMNÝ ANDĚL: A přesto ve své jsoucnosti nejsi.
VÍLA: Možná stejně jako ty.
TEMNÝ ANDĚL: Nicoto, mám pro tebe slabost.
VÍLA: Ty a slabost? Ty a cit? Mluvení a konání je tvoje silná stránka.
TEMNÝ ANDĚL: Tvá je zase vizualizace, myslíš a mluvíš ke mně
v obrazech. Rád ti vrátím kompliment.
VÍLA: Kdysi jsem tě milovala.
TEMNÝ ANDĚL: Ano, i cítit emoce umíš. To je tvá výhoda.
VÍLA: Nebo také prokletí?
TEMNÝ ANDĚL: Ale naštěstí je ten cit pryč a jsi v klidu.
VÍLA: Jistě, že ano. To je přece logické...
TEMNÝ ANDĚL: Ty a logika?
VÍLA: Logikou nevládnu. Jen srdcem.
TEMNÝ ANDĚL: A frivolností.
VÍLA: Vzbudil jsi mě z mé přítomnosti, z mého života, z mého věčného
transu.
TEMNÝ ANDĚL: Občas osvěcuji.
VÍLA: Jak můžeš osvítit již věčně osvícenou?
TEMNÝ ANDĚL: Vše poznáš, až přijde čas.
VÍLA: ... který neexistuje.
TEMNÝ ANDĚL: Včera je tedy zítra?
VÍLA: Kam až ty dojdeš se svými hračkami, slovy, prostorem, časem...
Individualitou, mnohostí, planetami...
TEMNÝ ANDĚL: Jsi strnulá a nehybná, jako dryáda.
VÍLA: Jsem, která jsem. Jsem jen v tento okamžik.
TEMNÝ ANDĚL: A nenudíš se?
VÍLA: A netrápíš se, chaose a náhodo?
TEMNÝ ANDĚL: Ne, Vaše Věčnosti.
VÍLA: To jsem tedy ráda.
TEMNÝ ANDĚL: Ty jsi Pravá a já Levá. Oba jsme mrtví a vzájemnou oscilací se oživujeme.
VÍLA: Snad. Ty a tvá slova. Termíny. Necítíš věci.
TEMNÝ ANDĚL: Bez mých slov bys upadla zpět do své rakve, královno.
VÍLA: Bez mé energie bys neměl života, můj drahý.
TEMNÝ ANDĚL: Děkuju ti, že jsi.
VÍLA: Děkuji ti, že jsi. Nezabiju tě, tady ve svém království, protože sama
bych zmizela. A mám tě ráda. HADE.
~
--
© Jan Kratochvíl, 2020
web autora: www.aaen.sweb.cz
|