|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Válka proti Drakoniánskému NWO - Sluneční soustava a působení nepřátelských mimozemšťanů Autor: PřilítliMimozemšťani (Stálý) - publikováno 19.1.2021 (00:16:44)
|
| |
|
Jak jsem psychicky viděla sluneční soustavu během procesů čarodějnických multidimenzionálních
válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti Drakoniánsko – iluminátskému impériu
temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky, náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak,
jak jsem je viděla a zažila.
Minule jsem popisovala, jak jsem vnímala psychickým viděním jakési technické zařízení, které bylo
až za Plutem a které bylo napojené na časostroj v Jeruzalémě.
Těch technických instalací bylo víc. Jednu jsem viděla poblíž Jupiteru – komunikovala jsem
s planetou, jejím spiritem a instalace, která byla blízko u ní, ji vadila, překrucovala energetickou
harmonii, zkrátka ji škodila. Jako v pohádce jsem pomohla tuto technickou věc odstranit magickým
působením a planeta Jupiter mě potom měla ráda a pomáhala, když bylo třeba.
Samozřejmě je pravděpodobné, že jestli byla nějaká technická instalace skutečně odstraněna,
pomohli k tomu reálně mimozemšťani z Galaktické federace. Ovšem jak jsem pochopila, mentálně
- psychické „čarodějné“ výkony bojovníků typu jako jsem já, byly důležité v tom smyslu, že
někam se probojovat v časoprostorovém kontinuu není jednoduché, nejdříve se musí prolomit
určité „zámky“. A ty zámky mohl prolomit jenom člověk, protože celá tato hnusná technická
instalace, která podporovala Matrixový mrak, který zahaloval celou naší Sluneční soustavu do
deprivace, nemocí, strachu atd., byla velice silně vázána na lidské vědomí.
Bez člověka tedy nebylo možné tyto bariéry prolomit. Vše fungovalo tak, že čarodějové vytvořili
cesty v informačním poli a mimozemšťané potom i fyzicky a technicky mohli něco udělat. Kdyby
chtěli odstranit nějakou nepřátelskou techniku, která byla vázaná na časoprostorové kosmické
podmínky ve vztahu s lidským vědomím, bez lidského vědomí, dostali by „ránu“ zpátky – bylo by
to jako si hrát s elektrickým vedením bez uzemnění.
Malá technická zařízení mělo Drakoniánsko – iluminátské impérium zřejmě roztahané po celé
sluneční soustavě a vypadalo to jako překrucovače pole, času a prostoru. Blokovalo to přirozené
toky energií, někde je přepínalo, jinde zase energie chyběla. Všechno se snažili oslabit, onemocnět,
zneužít energii, vše bylo v přepětí a bolesti a křeči. Jednoduše snažili se vytvořit co nejvíc
negativní, chorobné podmínky, aby se tu mohl dobře držet negativní mrak Matrixu. Který pak
doléhal na vše živé na této planetě, lidi zúzkostňoval, strašil, vyvolával hrůzné sny, děsivé vize,
uváděl do depresí, dobře se v něm držela umělá inteligence – vesmírný vir, snadno v něm mohli
pracovat Drakoniáni.
Tady na planetě Zemi se celý Matrix samozřejmě ještě propojoval s elektrickou mikrovlnnou
ohrádkou, kterou si podporujeme v atmosféře, tím vše bylo ještě horší, protože to působilo skoro
až fyzicky. Mikrovlnné záření samo o sobě poškozuje zdraví a unavuje organismus, ve spojení
s technickou instalací Matrixu to bylo hrozné.
Za Plutem jsem také viděla mýtickou „planetu“ Nibiru. Ve skutečnosti to ale nebyla planeta, spíš
obrovská základna ve tvaru koule, kterou obývali naši nepřátelé. Ta základna pouze simulovala
planetu, neměla žádnou oběžnou dráhu, nebo něco takového, prostě mohla přiletět a odletět, jak je
napadlo. Byla to těžká hloupá technologie z těžkého kovu, která se nakonec zřítila gravitačními
silami úplně mimo naši sluneční soustavu, čili v současné době už by neměla vůbec existovat,
zanikla.
Dalším temným místem je Mars. Mars jsem viděla jako mrtvou planetu, kde se neděje nic dobrého.
Viděla jsem ji jako psychickou mučírnu – když jsem se tam „dostala“, chytila se do pastičky, tak
jsem musela vynaložit obrovskou mentální sílu, odvahu a odhodlání, ztratit dosavadní hranice,
všechno dosavadní překonat, přestat se nechat děsit hrůznými výjevy, dostat se do obrovské
bojovné dynamiky. Když jsem tento nápor zvládla a psychicky jsem se dokázala z Marsu odpoutat,
dostat svou mysl do tak bojovné kondice, že jsem se přestala Marsu bát, už jsem měla vyhráno.
Ale první dojmy byly takové, že jsem se sice ubránila, ale zůstanu zmrzačená. Naštěstí to tak úplně
nebylo – ovšem psychický boj to byl velice hnusný, to prostředí je tak zvrácené a hnusné, jako
kdyby tam řádily ty nejhorší zvrácené stvůry, co vůbec existují. Životu i spirituálně naprosto
nepřející toxické zkažené prostředí plné ďasů a energetických přepjatých strun zla.
Údajně jsou na Marsu podzemní základny, kde se dějí temné projekty, psychická návštěva této
planety opravdu nebyla nic příjemného.
Musela jsem to však zvládnout – abych obstála, nemohla jsem si dovolit něco nezvládnout, něčeho
se bát. Kdyby měl člověk nějaký strašák, kterého se bojí, vždy by byl limitován a vydíratelný.
Ať to byl jakýkoliv hnus, nesměla jsem se zaleknout a musela být suverénní bojovník.
|
|
|