Jak jsem psychicky viděla problematiku času během procesů čarodějnických
multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky,
náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

V minulém díle jsem řešila časové linie, údajné cestovatele v čase, potencialit jak se mohou naplnit
možnosti vývojů atp. Sama jsem skákala v různých časech a mám teorie, nejsou to čistokrevně
dané věci, že by mi to vysvětlili alieni. Oni mi sem tam něco o struktuře času a prostoru vysvětlili,
ale jejich vnímání je velice složité a rozvětvené, o dimenze výš a ač je jejich výuka super, nejsem
schopná to doopravdy pochopit, je to velice náročné, i když to dává smysl. To, co píšu o času,
jsou spíš moje postřehy a teorie, dojmy.

Moje teorie je, že vše vychází ze současného paradigma. Pokud je současné paradigma šťastnější,
než jaké si lidé minulosti dokázali představit, je i psychický skok do minulosti pozitivním činem,
který pomůže časovou negativní linii minulosti přehodit do jiné, pozitivnější linie, která povede
k současným realitám.
Stejně tak není možné se dostat do skutečné budoucnosti, protože tam hlava cestovatele ani není
schopna doopravdy dorazit, protože jsem vypozorovala jako berný princip, že se skutečná realita
nakonec skoulí podle vyšších Stvořitelových plánů v heslu „to nevymyslíš“.

Právě ten efekt „to nevymyslíš“ je stěžejní. Co nevymyslíme, tam se nedostaneme. Pokud byly
80. léta dost ponurá, kor v USA tajných kosmických programech, mysli cestovatelů v čase
předpokládaly ponurý vývoj a proto se dostaly do ponuré budoucnosti podle linie,
ve které oni fungovali. Obecně platí, že není možné z minulosti měnit cokoliv v budoucnosti,
jedině komunikovat s někým v budoucnosti a minulost se dá měnit z přítomnosti, tzn. minulost
se dá přehodit na časovou linii, ve které je přítomnost.
Moje mysl často narážela na fakt, že ač jsem chtěla v minulosti udělat cokoliv, vždy jsem udělala
pouze to, co stočilo události k současnému stavu věcí.

Další věcí, kterou jsem vnímala ve vztahu k času, byl efekt jakéhosi rozbitého zrcadla.
Jako kdyby existoval obraz, který je daný a ten se rozbil na mnoho a mnoho kousků.
Jednotlivé střípky jsou v naší minulosti, budoucnosti a člověk ve své přítomnosti pouze putuje
přes jeden takový střípek a přesouvá se k dalšímu, aniž by viděl a chápal výsledný obraz.
Nakonec se však všechny střípky složí jako puzzle a člověk teprve uvidí výsledek a pochopí
jeho smysl. Jako kdyby jednotlivé události neměly klasickou genezi, jak ji chápeme, ale byly
dopředu dané obrazy, které leží v časoprostoru, který zasahuje jak do minulosti, tak do budoucnosti
a člověk byl ve své přítomnosti podobný mravenci, který přechází přes plátno a nevidí výsledný
obraz. Celou událost uvidí až ze zpětného ohlédnutí.

Dalším aspektem času, který jsem vnímala, byly jakési uzlové body. Jeden takový uzlový bod
událostí je právě naše doba. Menší uzlový bod byla doba před 2.000 lety. Viděla jsem,
že z obou těchto uzlových bodů probíhaly projekce vědomí jak do minulosti, tak do budoucnosti
ve formě vizí. Tam, kde se vize do budoucnosti z minulosti a zásahy do minulosti ze současnosti
setkaly, tam se utvořily reálné časové linie a události, které se nakonec zrealizovaly.
Jako kdyby všechna ta staletí mezi dvěma uzlovými body byly dopředu dány.

Jeden z nejdrastičtějších efektů, který tento efekt spolupráce uzlových bodů času,
vzdáleného 2.000 let, vytvořil, byl Ježíšek na kříži a efekt odpouštění. Přiznejte si,
komu hráblo a lítal takhle v časoprostoru, fakt byste nebyli zvědaví na Ježíška na křížku?
Já mu vysvětlila, že je známej hlavně tím, že jim všem odpustil, protože nevědí co činí.
On mi s tím radikálně nesouhlasil a nehodlal odpustit. Tak jsem mu vysvětlovala, že je vyšší boží
garnitura a že až to řekne, tak ho s Máří teleportují do Indie. A rozdíl mezi zlými žiďáky
a lidstvem. Nechal se přesvědčit a tak se stalo. Od té doby běželo holografické divadlo
o Nanebevstoupení a Ježíšek šťastně pobíhal s Máří Indií a odblokovával kulty. Mezitím spadla
Bible z nebes. Jakože se materializovala.
Nicméně – já nikdy nebyla na křesťanství, ač Ježíše Krista mám ráda. Tak snad se to jednou objasní.

Dalším drastickým efektem tohoto efektu setkání se vizí v časoprostoru je 11.9.2001 Zase, přiznejte
se, když byste se dostali do tý časoprostorový smrště…. a měli vztek na USA ….

Chci tím říci, že některé okamžiky se velice zvláštně mohly potenciálně taky tak najednou
materializovat. O časoprostoru toho víme málo. Já sama jsem realizovala to, že výbuchy nenávisti
jsem si chodila vybíjet do minulosti, tzn. do okamžiků, které se již staly. Když jsem programovala
budoucnost, musela jsem být v souladu s kosmickým zákonem a Zemí a nesměli mi to stopnout
alieni. Protože v tom nesměly být vize, které by nás dovedly ke kataklizma, občas jsem byla dost
šílená, pod tlakem bojů proti temnotám. Naštěstí se podařilo udržet jistou kvalitu linie
a ve výsledku byly i nejzuřivější fáze spravedlivé a podle kosmického zákona.