~ JAKO DĚTI ~


Než padnu,
v dopise strohém,
pošlu ti lásky drobátko,
vzpomínky na nás, mé spánembohem,
protekou srdcem nakrátko…

~

Zítra pak v boji, jen zbraň mě bude hřát,
tvé ruce, city věrné, co toužilas mi dát,
co chvějí se tam v dáli…
ach, o mě, drahá - pro mě;
byl jsem s tvým srdcem spjat.

Však kulku nezastaví, ač budem´ si to přát,
a nezbude už nic, co toužně jsme si přáli.

~

Já myslit na tě budu, než půjdu bojovat,
než půjdu v bitvu těžkou, svou bitvu poslední,
já budu myslit na nás - budoucí naše dny.

Jaké by asi byly, kdybych se vrátil ti,
jaké by asi byly - mé bohumilé děti,
a jestli bychom žili spolu až do smrti…

~

Vyčistit zbraň, seřadit v šik,
to před bojem se dělává,
pak s kamarády zapějem´ si,
k pochodu, ať je nálada.

~

Na místě boje, tak jako děti,
my zakopem´ se do země,
nepřítel střílí a já jak klouček,
volám tě k sobě:
„Přijď ke mně!“

~

I na dálku nám srdce tlukou,
láska v poslední myšlence...
pistolka dětská v dospělých rukou
ukončí život bez věnce.

~

Ležím tu v blátě a ještě dýšu,
a myslím na tě, milá má,
dnes padnu za vlast... co nedopíšu,
že sbohem dává slza má.

Ta láska naše, když skončí smrtí,
ulehne navždy do tvých řas,

padli jsme za lásku,
my všichni mrtví,

SMRT je jak dítě…
- už volá nás!





VĚNOVÁNO:

Československým legionářům