 hlavně pravopis! (Občasný) - 20.10.2021 > Trilogie Duše sebevrahů - Jaromír František Julián Po přečtení trilogie budete mít mnoho pocitů...
Pro mě zvítězil pocit čistoty duše autora. Jeho upřímnost a nefalšovanost je omračující, v dnešní době nezvyklá, jeho styl je šokující, jak už to u neodekadentů bývá. On nepluje po povrchu života jako většina populace, on život žije! Neříkám, že si ho užívá, spíš život trpí. Graduje! Graduje své básně, své příběhy od první do poslední strany trilogie. A poentuje. V tom je také mistr. Poslouchat jeho vyprávění napřímo musí být uchvacující zážitek. Duše sebevrahů je nejucelenější kniha smutku, boje s nemocemi, s démony, sám se sebou, s lidskou hloupostí a malostí, jakou jsem kdy četl, a jistě nebudu daleko od pravdy s tvrzením, že podobnou ve světové literatuře těžko najdete. Já souhlasím s jeho příměrem v jedné básni, že je to Bible sebevrahů. Máme tu básníky smutku, básníky lásky a mám-li pojmenovat Juliána, řekl bych, že je básníkem slz a deprese. Umím si představit, že při jeho vystoupeních, nebo recitaci jeho básní, bude na každém sedadle balíček s kapesníčky, protože se nikdo slzím nevyhne. Stejně jako u knihy. On sám doporučuje čtenáři číst pomalu a jen pár básní najednou. Je však těžké doporučení plnit, táhne vás to stále dál a ve chvíli, kdy už si budete jisti tou kvalitou, tak si přestanete zatrhávat jednotlivé básně ke kterým byste se chtěli vrátit, protože byste museli zatrhat půl knihy. Napadá mě přirovnat jeho dílo k písním. Je to jeden hit za druhým, ze 405 básní v trilogii by dle mého názoru dosáhlo první příčky hitparády alespoň 200, takže je to naprosto udivující a mimořádná kvalita. On je hitmaker jakého jsme tu ještě neměli. Kdyby mě někdo řekl, napiš 400 básní na jedno téma, tak bych mu odvětil, že to není možné. Julián to dokázal. Neopakuje se, hledá nová slova, nové přístupy k psaní i k tématu. Vysvětluji si to tak, že on si totiž nemusí vymýšlet, on to prožil. Rozhodně se neobávejte, že byste se nudili, kdo čeká změnu tématu, tak ať knihu ani neotvírá, je to neředěný hutný smutek a deprese ve verších, doprovázený příběhy, které se táhnou celou trilogií, tu se přeruší a onde opět navazují, vrací se k láskám, k jeho úspěchům v podnikání a zase opakujícím se zklamáním v lidech, básníkovými propady. Po chvíli, již nepochopíte jak je možné, že toto všechno potkalo jednoho člověka a že to přežil. Ale není to tak jednoduché jak tu píši, nechci však prozrazovat víc.
I styl, tedy míchání citátů, básní a prózy je prostě famózní a nevídaný, navzájem se doplňující a vysvětlující, posouvající děj i události a myšlenky, utrpení a nekonečný pád. Od začátku budete tušit jak příběh dopadne, přesto je konec překvapující v mnohých detailech a pro mnohé i nepochopitelný, protože si řekne, že ON by tak nikdy neskončil. Julián by vám na to odvětil patrně stejně, jako když mu lidé vytýkají, že prostě nemohl všechny ty peníze ztratit... On by vám řekl, že vy byste takové peníze totiž nikdy nevydělali! Proto si můžete být jisti, že jestliže se vám líbí začátek, tak už bude jenom lépe, nebo spíš hůře. Jde o to přijmout trilogii za takovou, jakou je, tedy dílo neodekadentní, nebo ještě přesněji, za básně klasické a existenciální. Myslím, že Julián překonal všechny naše existenciální básníky, jako například Karáska ze Lvovic, Gellnera atd., jsou tady ovšem i básně lyrické a opět v takové kvalitě, že by mu klasičtí lyrici mohli závidět. Když umíte psát poesii, tak můžete psát jakoukoliv a bude originální, rozpoznatelná. Ano, čtenářka, která mu napsala, že je reinkarnací našich klasiků má pravdu. Obdivuhodné, jak se umí vcítit do lidí nemocných, utiskovaných, pokořených, či utlačovaných čímkoliv, jak se vcítil do opěvovaných umělců, jak bez nejmenší pochyby a zaváhání navazuje na jejich díla svým vlastním jazykem i stylem. Smekám. Pro mě je to zjevení z nebe, v současné násilnické, raperské, necitlivé a uměle pozitivistické době, je to balzám pro duši. Tato trilogie není pro každého, dokonce ani pro každého poetu, na to člověk musí mít! Buď životní zkušenosti, nebo hodně bolu v sobě, nebo mimořádnou citlivost duše, empatii k lidem i zvířatům, nakonec, to všechno se v knihách dočtete. Je zcela jasné, že takové dílo by jeho oblíbení mladí básníci nikdy nemohli napsat. Wolker, Orten a další, kteří odešli již mladí, prostě nedosáhli toho poznání, neměli na to čas. Tohle je poezie vyzrálá, vyzrálého dospělého muže, tady je naturalisticky zobrazen život skutečného bohéma, který nic nezatajuje ani nepřikrašluje. Jsem zvědavý jestli čtenář dojde k rozluštění tajenky, kdože byl Juliánovým otcem... Já jeho otce znal a vím, že jeho život i sláva byla rovněž výjimečná. Jestliže vás knihy pohltí, tak jako mne, pak CD s recitací básní jfj vás položí. Básník, jako mnozí jiní básníci, tvrdí, že lidé neumí verše číst, natož je recitovat. Má pravdu. Tady se vám otevře další obzor, další svět jeho veršů, protože v klasické recitaci verše zazní naplno, hlas umocní báseň v jejím nejhlubším smyslu i její kráse. dílo jfj, člověka zkušeného, berte tak, že je to jeho celoživotní dílo, nezdržuje se nicneříkající krásou světa, nepředvádí se v přelíbezných rýmech lyriky. Nevím, myslím, že dílo Duše sebevrahů se zařadí do zlatého fondu české poezie a básník sám tu bude mnohem déle, než avizovaných dvěstě let. Rozhodně mohu doporučit, já osobně se k němu budu vracet a věřím, že čtenáři kteří budou povolanými k takové poesii, po celý život, a trochu se obávám, že čím dál víc pak k stáru, a v bolesti duše po ranách osudu.
| |
