|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vždy jsem si přál ochutnat nejrůznější jídla. Českou kuchyň, světové trendy, sladkosti, jídla à la Michelin. Kdosi mi chce udělat radost, nestačím se divit a zajásám, když spatřím obrovské praskající tabulky čokolády Kofila, která se nabízí jako žena. Praskot se mění v šum, kterým oslovuje druhá nejoblíbenější - Milena. V rukách držím mnohoúhelníky, jež se rozplývají na jazyku, vytvářejí vodopád dvou chutí, jenž se mění v řeku tvořenou bezhranným kusem nádherně klouzajícím do žaludku.
V dáli zabliká světélko, rozeznávám své Superjídlo. Navzájem se k sobě blížíme, vzpomínám na dětství a další etapy života, Super vzpomíná též při vyprávění prchavých záblesků. Otevírám ústa a začínám vychutnávat první sousto chleba s máslem.
Stojím na širé pláni, rozpomenu se na okruh lidí, jež znám, měli mnohdy hlad, okruh se rozšiřuje, chci pomoci, vzpomenu na divoké africké psy, jak dávají žrát svým mláďatům vyvržením obsahu žaludku, nápad se mi líbí, zkouším vše nanečisto. Vidím první postavy, přicházejí zubožené, okruh se rozšiřuje, mým snem je nasytit celé lidstvo.
|
|
|
