|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Znovu se obracím k ráně, jejíž okraje se stahují, rozevírají a náhle odtud vystřikuje mohutný proud. Celého mě prostupuje, obléká, připadám si jako kat, hříšník, světec a harlekýn zároveň. Nabírám ji do dlaní a hltám plnými doušky. Krev se mění v paprsky, jež pálí, bodají, hladí, hřejí, obracejí se vzhůru, očichávají duši a vzápětí zděšeně odskakují.
Paprsky přecházejí v postavy. V jejich středu nacházím sebe. Abych se mohl setkat s vytouženou kapkou, zmenšuji se, bloudím, až ji konečně spatřím. Běžím k ní, objímám lepší polovinu, kapka mě pouští dále a já procházím nádhernou galerii. Již samotné procházení obohacuje. Cítím chvění, sáhnu k srdci. Z dáli překvapí podobné pocity. Otočím se ke druhé části. Cítím chlad a uvědomím si, že to horší skrývá každý člověk, a tedy i já. Jdu dále, chvílemi nadskakuji, chvílemi se ploužím unaven vším živým a povzbuzen vším neživým. Obě skupiny krouží kolem, rozmlouvají spolu, tahají za vlasy, přecházejí v hádku, aby se vzápětí zklidnily a vše mohlo začít znovu. Cítím pod nohama měnící se ulici. Z rozjásané, nedávno nůžkami a páskou odhalené, se stala žena v nejlepších letech, předčasně zestárlá, obě části pásky schovává jako vzácnou relikvii, těší se další opravou na omládnutí, tajně doufá ve znovuzrození stejně jako ženy, jejichž příběhy vyslechla. Vzpomínky ji ženou vpřed, užuž si představuje sebe nablýskanou, ve vznosném postoji, s rukou lehce pozdviženou. Jakou barvu bude mít nová páska, jaké rozměry, tvar, barvu nůžky? Kteří lidé se nacházejí u startu, kdo se vydá na cestu po mém těle? Za jak dlouho opět zestárnu? Za kolik let bude další oprava? A kdy mě definitivně odepíšou? A vzpomínky zalétly k ženám, jimž dal čas dar v podobě svěžesti těla, chůze, úsměvu, sálala z nich přirozenost v pohledu na život. Vzpomněla jsem si na Goethovu myšlenku, že krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.
|
|
|
