|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Stojí tam tak uskromněná
napůl dívka napůl žena
z hvězd na nebi nevyslána
touží tajně do neznáma.
Záda kryje rohu plíseň
připomíná očí jeseň
mrknutí závoj rozhoří
mysli mává svůj prach tvoří.
Rozevlátou rukou plíseň
dar pro oči připravuje
mazem jemným oko skryje
prozpěvuje rohů píseň.
Rozkládá se povlak
mezi oceány
napomíná barvou
osud lidstva rány.
Chtěl by se on státi
pouze bílou plání
po které se krása
úsměvem prohání.
Úsměvem prohání
na svém bílém oři
pro ostatní srdce
silou bílou hoří.
Útočí sám život
barvami různými
nejhorší to černí
povlaky temnými.
|
|
|
