|
Na dlažbě kostela Panny Marie
v Ša-mien
pomalu pohybuje se pruh světla
s hlavou skloněnou
čekám na svůj díl energie
zatímco Bůh hraje se mnou betla
asi že nejsem na kolenou…
Ulicí voní polévka s rýžovými nudlemi
z dvoukoláku vrásčité stařeny
s úsměvem od Leonarda za sklem
chvílemi
v čase ztracený
pokládám dlaň na zem
abych aspoň na chvíli cítil kořeny…
Hledal jsem vás Valerie
v davu u ústí Perlové řeky
házel do proudu kamení
čekaje bezděky
na znamení
které už nic nepřebije
a našel zase jen začátek další cesty
za mými soukromými Everesty…
|
|
|
