~ CHVÁTÁM! ~


Jenom ta kytka divoká
spadne Vám na hrob,
Maminko…
Pak moje ústa krvavá
políbí Váš stín!

Kam slzy mají dopadat,
když zmizí mámin klín?

~

Vždyť je to teprv´ kratinko;
už nemohu se nadechnout,
kéž Bůh mou prosbu vyslyší
a zbaví mě těch světských pout!

Potom se sejdem v Božím ráji,
kde oči slzy neuhájí;
to na setkání zbloudilých.

Pro Vás jsem stále malý klouček;
však pohasíná moje louče.
Tím smutkem jsem zas zlobivý...

~

Jen kytka spadne na tu rakev
a moje srdce padne k ní!

V něm všechno, co prožil jsem s Vámi...
pak už jen chvíli Vás tu nechám
a budu čekat na vyzvání.

Vy Tam a já ještě Tady…
Snad na kratičkou chvíli;
jak tenkrát, když jsme žili...

~

Už jdu!
Už chvátám!
Už vyhlížím svůj prám!
Už už jsem blízko a rety bílé mám!

Na Vaši náruč znovu čekám,
jsa dětskou láskou opilý!