|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
S očekáváním a nudou pozoruji dění v jednom kostele na varhanickém kurzu. Jsem totiž v dětském věku. Také bych chtěl účinkovat varhanní hrou, dechovými nástroji, ale pořád sedím v bohoslužebné lavici a pozoruji prostory Husova sboru.
Pak putuji do kolumbária, což se mi stane osudným. Náhle se probouzím v neznámé době, která je plně digitalizovaná, ekonomicky a ekologicky vyspělá.
Kolem mě mí noví začínající rodiče. Je jim kolem dvaceti pěti let. Jsou příjemně naladěni, postupně mi vysvětlují, k čemu vše slouží a k jakému účelu. Dokonce mám první digitální kapesné.
A tak chodím po hyper-moderním městě, prohlížím si super-moderní budovy, stánky a tržiště. Letmým zvednutím ruky mi ubývají peníze, štědré kapesné je rychle fuč!
Mí noví rodiče v budoucnosti jsou velmi trpěliví, pořád mi něco vysvětlují. Mají se mnou nekonečnou trpělivost, i když jsem to prošustroval dosti naivním způsobem. Musím se prostě učit a vzdělávat též v daleké budoucnosti hyper-moderního "vyspělého" státu.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
