„No, pane kolego, byla by to asi krása, kdyby naše děti nastupovaly k nám více jako tabula rasa; ale já sám vím, že již v šesti letech obtisky mnohé jsou v těch dětech, …; vlivy všecky odhodlaně popisují naše desky, …., kreslí na ně. Co s tím? Světonázor svůj nevnucujme jim, ale Šablonu poskytněme všem i jednomu.. . Názory správné nejsou písňové texty předem dané, ..., intuitivně mnohdy, po paměti, volí si je (nejen) děti, a tak nechť alespoň krasopisně od nás (ty tabule) vyjdou počmárané!“