TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 22.11. Cecílie

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Chci pryč
Autor: stin (Občasný) - publikováno 5.5.2003 (11:56:46)

Chci pryč

Na poslední zbytky Atlantidy
sedl

havran
Holuba by vyhnali - terorizuje sochy
ale havran
havran kráká jak přibouchlý opasek od kalhot
který se snažíš ze zavřených dveří dostat ven
klika nejde povolit
a ty se snažíš
o ústup

Poznámky k tomuto příspěvku

Kelly (Občasný) - 5.5.2003 > havrani jsou dost chytří ptáci :-)		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

probably (Občasný) - 5.5.2003 > jo		Body: 5

		<reagovat

getup (Občasný) - 5.5.2003 > Na první pohled smutné, ale vím, že v skrytu to má paprsek.Tím je zmínka o Atlantidě. Kde byla? V Atlantickém oceánu? Ale tahle báseň je chytřejší, než se zdá. Nenajde, kdo nehledá... Je o Atlantidě v nás samých, lidech. Na nich přece záleží, jaké je to kolem. A jestli kolem vidíme jen ty přibouchlé krákavé havrany nebo holuby. Ti přece dříve bývali mírumilovní. My je ze svých srdcí vyhnali a oni teď musí terorizovat sochy.Je to tak, autore veršů?

		<reagovat

	Adina (Občasný) - 5.5.2003 > getup> Ta Atlantida v nás samých, to je zajímavá myšlenka. Starověcí filozofové nás určitě chtěli vyburcovat k tomu, abychom ji hledali uvnitř sebe a žádný průykum dna oceánu. stin 1	Body: 5

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 5.5.2003 > Ta představa zoufalé snahy dostat se pryč a zůstat viset za pásek, přivřený ve dveřích s přeskou bouchající při každem škubnutí... tak ta mě teda dokonale dostala.		Body: 5

		<reagovat

stin (Občasný) - 8.5.2003 > Dostali jste mne,neboť v Atlantidě jsem nikdy nebyl:o) A to je myslím na tom právě to nejhezčí, je to zem, o které můžeme jen snít a nikdy nepřijdeme na to, že je to země plná kopců, řek, rostlin a snad i lidí,myslím tím všední. Havran je v mnoha mytologiích - včetně našich civilní představ - líčen většinou jako tvor nosící smrt, něco zlého. Má hrubý hlas, snad vyšeptaný ze zimy. Nebo z toho, že se stále někoho na něco dovolává. Je osamělý a jako osamělí má jediný právo na to, aby mohl žít na posledním zbytku Atlantidy. Ještě jako dítě jsem toužil mít všude prostor, toužil jsem se vzdát zabouchlých věcí někde v sobě. Toho opasku. V tom černý havran zaťukal na okno - pif, pif, pif - nevím, co chtěl - my lidi ty osamělé z Atlantidy totiž neznáme. Osamnělí člověk potkal havrana a v tom se sním zpřátelil - smířil se sám se sebou a černý pták odletěl... Tato báseň má být vzpomínkou na všechny naše "havrany"...

		<reagovat

getup (Občasný) - 12.5.2003 > Děkuji Ti, Stíne, za Tvé žádky.Nepiš jen básně, piš i pohádky.Možná stačí 10-20 řádků, ani pidi, ani maxi.Jsi hotový symbolista. Mluvíš symbolicky a přitom nezastřeně nebo příliš abstraktně.I ta Tvoje reakce na kritiku či hodnocení Tvých veršů má v sobě, jak jen to vystihnout? Jo, už to mám. Ponor... Pokud jde o Atlantidu, lidé se stále dohadují a dohadují.Možná také, že Atlantida neležela jako ostrov v oceánu, i když takových pevnin potopených v historii můžeme najít víc.Možná, že jste se dotkl Atlantidy opravdu v nás samých.Na něco v nás, co bylo ponořeno tak hluboko v naší mysli, že to nejde snadno vylovit, jen to nechalo nějakou stopu, podle které si jen matně a bez určitějších kontur rozpomínáme.Já nevím, ale něco mi říká, že symbolicky atlantida je ztracený ráj, v nás samých. Jakýsi dětský klid, ne vakuum bezobsažné, nebo lhostejnost k okolí, ale nějaká důvěra a dětská hravost. Vždyť podívejte, také jsme byli dětmi, plnými bezstarostnosti.Než jsme se nadáli, přišla puberta, kdy nám dospělí přestali rozumět, začali jsme se cítit sami, nepochopení, něco se začalo propadat pod všeobecnou hladinu tendenčního veřejného mínění kolem nás. Abychom neztratili popularitu mezi jinými, museli jsme zastřít svoji pravou tvář.Vždyť bychom si ublížili, šikanovali by nás, protože jsme jiní. Nemůžeme být už hraví - ale draví.Být bezohlední, lhostejní, nebo si aspoň nasadit tuto škrabošku, aby naši snivost, hravost, neodhalili. Byli bychom napospas. A tak se to, co tvoří nás samé, čím jsme se odlišovali, propadá do našich hlubin jako ta Atlantida a my ji poznáváme v nočních snech, kdy létáme a vidíme zajímavé krajiny.A tak to jde pořád dokola. A básnění, to je také bájná Atlantida. byly dny, kdy knihkupci krčili rameny, že už žádnou poezii asi neprodají,a přece je stále v nás tohle snažení, proč? Můžete mi, prosím, ale ještě vysvětlit toho havrana? ten symbol chápu, ale nevím, jak to myslíte s tím, že jako jediný má právo na zbytek Atlantidy.Víte, mně tohle ve Vašich verších připomíná tuhle myšlenku:každý máme v sobě slunné i stinné stránky. Ty stinné jsou však stínem, jako každé osvětlené těleso z fyziky, něčeho světlého. Nejprve je nám z toho špatně, ale když tu vazbu světlo - stín lépe poznáme, pochopíme, že je to zkrátka fyzikální zemský zákon.Třeba příklad. Mnoho bavičů na jevišti dělá legrácky, ale doma jsou to zahořklí patroni.Zkrátka vyčerpají se na jevišti pro lidi a pro ně doma pak nezbude nic, nežli zase dobijí své bavičské baterky. Jeden básník psal nádhernou lyrickou křehkou poezii, v soukromí si rád zanadával,kompenzoval to šťavnatýma slovníma rošťárnama.Světlo a stín.S tím havranem.Nemusí být osamělý, žije v hejnech...ale faktem je, že sem létá ze severu.Ten vyšeptaný hlas ze zimy, to je moc pěkný přirovnání. To je Váš originální nápad, nebo jste to někde četl? Z čeho pramení jeho osamělost? Já myslím, že hlavně z jeho bezohlednosti a bezbřehé nadutosti. Tam, kde nejsou břehy, tam je samota.

		<reagovat

stin (Občasný) - 12.5.2003 > Getupe, děkuji Ti předně za tak obsáhlou úvahu, potěšila mne nikoli proto, že byla napsána u mé básně:o), ale proto, že takové myšlenkové rozpravy mám rád. Uvědomil jsem si jednu věc - vy asi máte, jak tak na to koukám, hodně zkušenosti s přírodou, odtud vyplývá předpokládám ta představa havrana jako hejnového ptáka. Vezmete-li naproti sobě třeba A.E.Poe a jeho Havrana,který přichází ke dveřím, aby na ně tajemně ťukal, Poe jej bere jako samotáře - alespoň jsem to z jeho básně cítil. Bere jej jako mýtus, neboť takto jej zřejmě vnimal od svého dětství. U mne je tomu zase tak, že havrana vidím jako ptáka, který sedává dost často u nás na lampě - vítr, který bývá v zimě silný - jej schazuje pokaždé dolů a mne připadá, jako kdyby chtěl neustále někam pospíchat, někam se hnát a přitom je všude mráz. Havran je pro mne symbolem úprku. Rád bych se tedy zeptal vás - dotaz vyplývá z výše uvedeného, k čemu jsem se snažil dostat - když skládáte báseň, kladate důraz na to, aby byla všemi ostatními chápána přesně tak, jak jste vy chtěl a nebo je to pro vás bezpředmětné? Děkuji moc.

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 12.5.2003 > Budu stručná, není to bezpředmětné, ale není to ani podmínka.

		<reagovat

Kelly (Občasný) - 13.5.2003 >

		<reagovat

stin (Občasný) - 12.5.2003 > Rozvěďte to prosím Naty:o)

		<reagovat

	Naty (Občasný,Redaktor) - 14.5.2003 > stin> Myslím na tebe, ale čas mě tísní. Polepším se asi až o víkendu.

		<reagovat

getup (Občasný) - 30.5.2003 > Stíne,dostávám se k Internetu až nyní a vidím, že je třeba Ti odpovědět.Je výborné, že dokážeš kolem sebe tak hluboce pozorovat.Ano, uhodl jsi. Doma mám malou zoologickou zahradu, zvířátka jsou můj koníček. Ale i ta příroda mě zajímá.A stále se zamýšlím, jakou úlohu v ní hraje člověk.Asi jako v Tobě mě napadají obavy, aby člověk neničil přírodu kolem sebe.Aby z naší krásné země, která má jedinečnou krajinu, nebylo jen překladiště tunelů, transit pro dopravu vykslajvantového zboží a shromaždiště ojetých automobilů. Z takových krajin pak musí člověk už prchat do jedné jediné - v té v sobě.Máš také takový dojem?Zvířat je mi dost líto, proto nad nimi přemýšlím. Jsou plně odkázána na člověka a v jádru jsou nevinná.A havran? Stále někam uniká...před čím?Před někým? Sám před sebou?

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + deset ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game