|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Zleva připlouvají dějiny. Chutnám je z kornoutu zmrzliny od náhodného prodavače. Ze směsi ulizuji kapky sladkého, některé hořknou, karamelizují, kousky vyplivuji na zem, sklízím pohledy odporu, nadávky..., svitne slunko, osvítí defilé vynálezů, uměleckých děl, osobností, a hlavně myšlenek dobra, jež kolují v krvi všech. Zároveň jsem oděn černou barvou, vláčen staletími, pozoruji z dálky podrazáky, všichni akceptují svůj návrh na vytvoření Rady dějin, zbylý hlouček protestuje...Zalétnu do dětství. Kapky roků mění skupenství, cítím chlad, někdy jsem rozpálen láskou, stavy přecházejí do krajin ledu, z nich se dostávám vírou v lepší časy. Přepínáním věku skáču do dospělosti a dalších fází, vše splývá do jednoho proudu života. Odbíhám k výloze, spatřím postavu, jak si mě prohlíží. Po chvíli zamává a v dohledu vteřiny odchází. Odhodlám se k hovoru. Zjišťuji, že otevírá ústa, podle pohybu rtů rozeznávám jednotlivá slova, ale neslyším je. Nacházejí se v oparu, jenž se mění v geometricky přesné obrazce. Děláš si, co chceš! Můžu, vždyť jsem Smrt. Cítím, že okolo cosi roste. Zjevuje se skála, do níž vrůstám, stávám se součástí, mé Já vyděšeně zírá, Smrt nabízí přehlídku pohledů. Souhlasím a v množství zahlédnu kaménky nejistoty a očekávání. Líbí se ti můj dárek? Nečeká na odpověď a odchází.
|
|
|
