Má místa se mění vzrůstajícím tempem. Body, ke kterým směřuji a na kterých následně stojím, vybírám podle určitého systému barev, vzpomínek prosakujících do minulosti a budoucnosti. Jen přítomnost neustále uniká lemována kalužemi nejistoty, pohledy souhlasu, hraním na slepou bábu, mraky nesouhlasu a deštěm radosti, pár kapek dopadne na mou tvář, již na okamžik prozáří blesk přítomnosti, aby opět zmizel. Zaměřuji pohled na špičky svých bot. Vše napovídá, že žijí přítomností, mají vyřešené zbylé dvě, na otázku, co je jim bližší, odpovídají minulost se zážitky, rády si je vypůjčují od básníků, spisovatelů, vědců, podvodníků velkého formátu, obyčejných lidí, s nimiž vstupují do normálního života, na který se čas od času těší..., vrazi ne!, křičí, také od člověka a jeho samoty srdce.
Vzhlédnu a nedaleko spatřím aukční síň, tržnici a bleší trh v jednom. Uši praskají pod náporem ran kladívka, jež odklepává závratné sumy nejhorším, zatímco umění, věda, obyčejné se svou prostou krásou krčí v koutu. Nenápadně pozoruji špičky ostatních a neshledávám rozdíly. Aspoň jedna utěšující zpráva. Utěšující?
Chystám se k přechodu. Na cestu mě doprovází hlazení pohledů, snažím se odpovídat stejně, takový krok se nepřiházívá každý den, krok na sebe váže další, ve spojení s povzbuzující silou jsem nadnášen. Vzápětí mě srazí dýky pohledů jiných, vysvobozují pružiny dalších, dostávám se na neznámé území, jen několik centimetrů od vozovky...V pravidelných intervalech, které jsem okopíroval od předchozích, otevírám a zavírám oči, nastavuji opatrně zrcadlo, jsem potěšen krásou vlastního pohledu, cítím vysvobození, úlevu, radost..., na potvrzení všeho zatancuji, v transu zválím všechny kouty a poté doprovázen pohledem zebry přecházím na protější stranu.
|