TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

		SEZNAM RUBRIK

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Dvě roviny
Autor: PřilítliMimozemšťani (Stálý) - publikováno 3.8.2023 (19:38:25)

	Tommo (Občasný) - 10.8.2023 > PřilítliMimozemšťani> Ahoj Přilítli. Tady je to celé zvrácené. Vytržené od podstaty lidství. Celkem poučný vzorek, kdo a co jsou lidé jako rasa zač. Na levo se může zdát, že bytost píše na oko celkem hluboké příspěvky. Na pravo ta samá hmota vyplodí dost drsnou nenávist, která dokazuje velice nízké, povrchní až psychedelické, schizofrenní rozpoložení. Jsme nemocní. Jak jinak si vysvětlit, že romantický popis letu motýla skončí za velkého potlesku jeho brutální smrtí pod autorovou nohou. Obrazně řečeno. Udělal jsem si "sondu" z důvodu osobní potřeby vlastní empirické zkušenosti. Tedy spíše jako, když dítěti zakazuješ dotknout se rozžhavené plotny. Samozřejmě jsem si vědom, že stejně jako popálená dětská ručička za to i já zaplatím. Princip - Zákon, ale ne ten světský - státní. V těchto prostorech jsou ataky podpořené nejenom anonymním vystupováním, ale předně naivitou - v podstatě do jisté hranice osobní iluzí nedotknutelnosti v IT pseudo světě. V hlavní roli Ego. Odtržení. Vždy, když si začínám být trochu více jistý svým náhledem, odstupem od věcí. Jsem překvapen, že to ještě není zdaleka ten pohled / odstup, co potřebuji abych pochopil mechanizmus věcí. Tebe bych v této situaci vykreslil jako posvátně magické zvíře - vážku, která v lehkosti letu dokáže zastavit na místě, letět i pozadu, ale dokáže jí zároveň vydráždit anonymní natvrdlá moucha, které jde vlastně jen o to hovno. Každou svou reakcí jí přitahuješ ještě víc. Odvádí tvou pozornost a má s toho evidentní radost. To jsou dvě roviny bytí. Jak akutně aktuální se vyjevuje tento stav, což. Tvá osobní osobitost, zainteresovanost do věcí, kterým drtivá většina populace nemocných nevěří, nechápou a vlastně ani nemohou jim dává možnost vysmívat a poškozovat tvou celistvost. Chladné a děsivé, přesto IT standard. Doufám v tvou sílu, v tvé spojence si toto držet bezpečně od těla. Víš, vím - lekce: lehce se řekne, hůře však udělá. Ted mě napadla taková hloupá blbost - Pozdravuj "svoje" ode mě. :) Tvé teze se mě nejenom líbí, souzním s nimi. Je to výslednice dění a nemusím mít vnější kontakt. Snad mám ten vnitřní , protože to chápu a vidím také jako jediné možné, spravedlivé východisko. Nepřiznaně to však obojí bolí. Každý den se někdo noví cenný probouzí a na ty se čeká. Zároveň to nesmí trvat moc dlouho, aby ranní ptáčata, ti co již vstali s předstihem nerezignovali. Nešli znechuceni, vysíleni v beznaději smířeni, oslizlý kyberslizem raději opět lehnout a ponořit se do bezduché nicoty. Na rozhraní bdění a spánku se dá cestovat, spojit, ale být i napaden. Ano na poprvé jsem byl vyklepaný a překvapil mě jejich strach o svůj život. I když životem bych to nenazval. Zajímavé, že těmhle bytostem je cizí život lhostejný a libují si ve smrti, týrání a úchylárnách, ale pozor. Jakmile vycítí, že by mohlo jít o ten jejich malí, vyhasínající živůtek, doslova se začnou sypat na všech úrovních. Tedy ve chvíli, kdy reálně jsi schopná ukázat a skutečně celím svým já věřit, že právě teď si smířená se svou smrtí. Že by jsi raději zemřela, než být ubohou, podvolenou a zlomenou loutkou. Vyzveš je na tanec. Zabalancuješ si na stejném okraji zatracení, nebo šancí na evoluční postup a jsi schopná, už smířená. Tvrdě, se šíleným pohledem. V ruce pevně svíráš "shaka" , do toho jít. "Já, teď zemřu, vím to. Ale tebe si beru sebou!" Skočíš na druhou stranu, do Černé díry a strhneš je sebou. Rozpadnou se na prach. Total Eliminace. Fatal dezintegrace. No a ty i když nečekaně otřesená se vrátíš silnější. To je zákon. Nevládnu takovou slovní zásobou a citem ti to více pouhými slovy přiblížit. Ale ty to popisuješ celkem přesně, dokonaleji. Mě osobně je toto ukazováno demonstrativně, myslím si jen jako upozornění pro možnost vytvoření si obrany a obrazu stavu. Či jako na cvičáku simulace, abych se nezhroutil v případě ostré akce, nevím. Před pár dny jsem měl z rána zvláštní pocit, že už jsme se potkali. Neznamená to nutně, že na fyzické úrovni a v tomto čase. Než jsem si to nějak poskládal, pocit byl pryč. Pracovní nasazení s nutností odvedení pozornosti na jiné věci mi nedovolí si vybavit podrobnosti. Zůstal jen pocit a vzdálená ozvěna tvého křestního jména, které si na mé vyžádání v poslední chvíli na mě zavolala a které se taky již zahalilo do mlhy. Třeba jen NWO, hra v mé hlavě, cokoliv. Neber vážně. Prosím o vysvětlení, kdo jsou ty "čumilové", které občas zmiňuješ a je jich tu na Zemi celkem dost. Nějak to nedokážu uchopit. Inkarnace, které se přišli jen podívat ? Přeji hezký den.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Tommo

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + sedm ?

Napsat autorovi (Stálý)

Addictive Zone Orbital Defender Game