Squadrons No. 310., 311., 312., 313
„Jako vítr vzdouvají moře,
jako písek letí pouští,
nesou v srdci skrytá hoře,
také čas, jenž neodpouští.
V slunci na hranici s tmou,
byli bleskem v černých tmách,
nesli tíhu mou i tvou,
stráží tvého bdění i v tvých snách.
Nebeský žalm a temná píseň,
tisíců nočních perel ozvěna,
jak zahnat tu věčnou tíseň,
která jim životem je souzena?
Občas osud svíci v mracích zhasíná,
konec své cesty poutník zřel,
kde jedna končí a další začíná,
byl zvolen, aby znovu šel.
Plašit zas smrt a zahánět chmury,
v srdci, jemuž chutná žít,
odehnat stíny a noční můry,
mít duši čistou, nechat ji snít.“
|