Čas sklizně

Hodiny velkou ručičkou
utahují kravatu
prosím je, ať přestanou,
střihat mi metr komatu

V zastavených chvílích,
kdy se počítadlo mění
a v kulisách schnilých
už nikoho není.

V tom velevzácném klidu,
který chvíle vnesla,
cítím i čas pohybu.
Slyšíte? To oběť klesla!

Tomu zvláštnímu stavu
plnícího moji nádobu
nastavuji hlavu
a z každého otvoru

se to zase dere ven
skrze mozek,
každý orgán zasažen
až po samý morek

až na papír ten,
přemáhá mě bázeň,
čtu lehce omámen
je to tahle báseň.