|
Křupající sníh ve tvých žhnoucích vlasech taje
a stéká po čele a tváři,
jako když svíčky plamen ve větru pláče a vlaje
a slzičky vosku sluncem se rozzáří.
Opatrnými dotyky rtů slíbám smutek
z tvých očí pomněnek a nebe,
spatřil jsem v nich utrpení všech loutek,
chlad zimnici a hřejivé slunce, tebe.
Neóny malují ohnivé záblesky barev na plátno noci,
plynová lampa syčí jak neškodný had,
hodiny klopýtají po dlažebních kostkách, snad budu moci,
ještě jednou ti pošeptat, že mám tě rád.
Půlnoční hlas svolává boží beránky,
studivé zdi kostelů chraňte nás
milence umučené láskou. Ranními vánky
prokřehlá ústa vůně jeřabin naposled ochutnám, začíná vánoční čas.
|
|
|