Nikdo nemá víc klik

ke dveřím

nikdo víc nevěří

na vliv moří

na sílu

která správně použitá

údy a střeva

smotá do mašlí

než ženy.

Tolik lidí už popsalo

jak žena svléká se

a kolik mužů

skutečně vidělo

ten hadí pohyb

při kterém si odpínáme

patentky na podprsence

kolik mužů zahlídlo

klikatou zmijí stezičku

na něžných zádech

kolik mužů tušilo

žihadlo někde

v partiích u kostrče

kolik mužů spatřilo oheň

v hebounkých vlasech

voňavých, tak zmatení

že nedýchají, že nevidí.

Pro pár pohybů zastaví se

pro ně vesmír. A ženy

tisknou kliky, podléhají

měsícům, příbojům

jak mořské užovky

za zvuku bouřlivého

nebe, které právem,

rodem jim patří

se koupou v mořích

ohnivými obručemi

proplouvají, elegantně

tak jako hadi

se kroutí. A na dno

oceánů snáší med

tam do těch zelenkavých

podmořských pláství.

Kde schovávají

své sny, své tajné

milence rybí.

Ale každý muž

bohužel 

jak žába ustrne

při prvním pohybu ženy

když svléká se.