|
| |
 |
Borůvka a měsíc
Autor: Black (Občasný) - publikováno 2.10.2000 (21:03:46), v časopise 6.10.2000
|
|  |
V lese, jak každý ví, rostou borůvky. Jednou jsem však šla lesem v noci a zaslechla sténání. To borůvka plakala nad ztrátou měsíce.
Každou noc si s ní povídal a i když ona věděla, že oni dva nebudou nikdy spolu, dopřávala si alespoň to potěšení ho vidět. Jednou však měl jet pryč – na Velkém vozu na druhou polovinu planety. Bála se, že ho už nikdy neuvidí. Bála se, že na ni a na všechno, co spolu prožili, zapomene.
Uplynulo mnoho dní, týdnů a měsíců a ona se pomalu smířila s tím, že už ho nikdy neuvidí. Přesto si ve skrytu své duše přála, aby se objevil.
Přišlo opět jaro a ona měla opět nové krásné listy a plody. Náhle ji v noci něco probudilo. Byl to měsíc. Jen tak se na ni díval. Ale už si s ní nepovídal. Nevěnoval jí ani jeden pohled. Nebyl to už ten měsíc, kterého znala. Asi ho ta druhá polovina země poznamenala, řekla si. Možné to je. Ale měla to, co si přála. Znovu ho viděla.
Byl však jiný. Nebyl to už ten milý měsíc, ten, kterého tak tajně milovala. On to nejspíš věděl, ale nikdy nic neřekl. Jen jí věnoval své úsměvy, něžné pohledy – byly to pro ni ty nejhezčí chvíle. Teď je zpět a ona nemůže uvěřit v takovou proměnu. Milovala ho víc než život a on ji teď takto podrazil.
A proto vás prosím, vemte si z měsíce příklad. Nikdy nedávejte naději někomu, komu VY ji nedáváte. Měsíc celou dobu miloval Slunce. Borůvka to tušila, ale měla naději. Kdyby jí měsíc řekl, že miluje někoho jiného, že jsou nejlepší přátelé, že ona je nejlepší borůvka, jakou kdy potkal, bylo by vše jinak. Borůvka by nežila v naději na lásku. Chvíli by ji to sice bolelo, ale oni by zůstali přáteli na celý život.
A teď, když se měsíc tak změnil, nejsou nic. Jsou jen Měsíc a Borůvka. A borůvka trpí.
Pomozte alespoň nějaké té ´borůvce´, o které víte, že je na tom podobně, jako tahle Borůvka. Učiníte to, na co jiní nemají odvahu.
|
|
|
