Sčítáš buňky evoluce, pospojované zlem;

až sem jsi došel skrz miliony

vlásečnic a řas,   

 které se mrkly stélkou na souš -

    od šelfu novým přípisem -

a zahnívají teď pod kořeniště. A ty,

snad přirozený ke zvířetníku,

ostružinou tupíš višně;

a myslíš, že myslíš kameny

myslící jen kameny

zakleté do měst -

krásných až po vymření lidí krásných nyní při hodině,

kdy i tollundský člověk - mrchožrout stromů -

je půvabný teprve vraždou   rašelinou

a škrtítkem míst

kde byl,

kde vlka pojedl,

aby pojíst ho mohl

pes.