Na léty omšelém sedadle

V Biografu vzpomínek

Rádi i neradi

Klidně i neklidně sedáváme

A čekáme na okamžik

Jak nám vyrvali srdce

V tu ránu se přetrhne film…

A my už se nikdy nedokoukáme

Kam to srdce pak dali

Ani nás na operační sály

Znovu jsme se rodili

Tak nenápadně….

Jako když praskají

Bílá prázdná okýnka

nového kotouče s filmem…

Víte, kdyby ten film někdo nepřetrhl

Už bychom do kina nikdy nešli

(na vlastní thriller)

a nevstali z omšelého sedadla

ani znovu nevykročili na světlo dne