|
NEDOVOLÁNA
Nedovolána v nechvílích
na zmoklých křídlech motýlích
napíchlá na moji zedˇ nářkù
(však převlečena za kuchařku),
kde jako nad)t(ržená vrána,
hnis klove z míst kde zeje rána….
(poslední lok, poslední flašku.).
Čas dozrává
i strupy opadaly
a fléten tony slyšet někde zdáli
tak blízké, jako na zapřenou …
modli se atˇ nás nedoženou,
(dříve než sami protrhneme pásku..
a vítr strhne nám tu depremasku..)
Z černého cylindru se napij arseniku,
naposled nevyřčeně zatni pěst,
když budík zvoní i čas stiskl kliku..
tak snadno dá se cesta splést..
když ticho ozvěnou ti do bubínkù buší
a černým hermelínem obalíš si duši.
Pak básník prokletý si metafory plivá
v hospùdce U Děvky , do zteplalého piva…
Poslední kráska když ti s nabroušenou kosou
na hrdlo stoupla, svoji nohou bosou,
a tma ti do plamenù svoje stíny vrhá
snad uvěříš, že život dobrodruha
se někdy s dobrem spojuje jen stěží..
Vyhraje vždycky ten, co nejrychlejí běží
a když ví kam , též na závadu není…
a ted už raděj DOST
děkuji za dočtení..))))
PS
a kdyby někdo nevěděl, co básník říct tím chtěl
nebude sám.. on totiž také neví
(a nebo bohudík,
už zapomněl..).
| 
