ouvej (Občasný)

Nejsem kritik. Vnímám poezii intuitivně. Atmosféru, kterou vzbuzuje. Tady kontrast lehounkého trylkování, pozpěvování, a jakési nostalgie. Takže blik - nějaké nevzhledné předměstí - a evidentní osamělost toho, kdo si tady takhle prozpěvuje. Jako že tralalala nic, jakože pohoda, a přitom smutek - takový ten ranní, když se ocitneš někde, kde být nechceš. Možná banální, možná kýč, a proč ne? Je to prožité.