|
|
|
Jeden den svobody Autor: kaulik (Občasný) - publikováno 22.10.2000 (00:23:41), v časopise 25.10.2000
|
| |
Jeden den svobody
Všimnul jsem si toho v metru, cestou ze setkání s dalajlámou. V myšlenkách jsem měl stále toho usměvavého muže v podivném obleku a připadalo mi, že nic nemůže přerušit mé rozjímání. Najednou jsem měl ale pocit, že jsem přišel o něco, co jsem s sebou už léta musel vláčet jako cejch nevolnictví. Pozorně jsem se prohlédl a nevěřil svým očím … opravdu je pryč. Podezíravě jsem se díval na ostatní lidi ve vagónu a přemýšlel, jestli to má na svědomí někdo z nich? Nebo na to může mít vliv dalajláma? Když se na to dívám nyní s odstupem několika dnů, tak musím konstatovat, že po tolika letech života s ním jsem té „ztráty“ nejprve litoval.
Druhý den ráno jsem se rozhodl jít do práce pěšky. Bylo docela ošklivé počasí, ale já měl nádherné ráno. Přistihl jsem se, že jsem se cestou několikrát zastavil a prohlédl se, abych se ujistil, že ho skutečně nemám. Nasával jsem svobodu plnými doušky. Jsem volný! Bez něho na mě nemají vliv. Přesto jsem se několikrát rozhlédl, jestli mě nesledují. Znovu jsem se zhluboka nadechl a vychutnával pocit, který jsem už vůbec neznal.
Nikdy dřív jsem si neuvědomoval, kolik lidí je na tom podobně jako jsem byl do té doby já. Najednou jsem jich potkával spoustu na chodníku, za volantem aut i v tramvaji. Všímal jsem si nyní zřetelně jejich znamení.
Cítil jsem se tak volný, že jsem už v poledne odešel z kanceláře a toulal se jen tak městem. Stavil jsem se v malé kavárně a zasmál se nahlas představě, že mě právě shání. Jsou asi pěkně rozzuření. Hřála mě jistota, že teď, právě teď nemají šanci. JSEM SVOBODNÝ!
Trvalo to bohužel jen jeden den. Následující ráno mě už čekal malý balíček s nálepkou přepravní služby na mém pracovním stole. Věděl jsem s naprostou jistotou co v něm je. Přesto ale díky dalajlámo, nezapomenu na ten den po té, co mi cestou z tvé přednášky ukradli mobil.
|
|
|