|
| |
 |
Vytržení
Autor: romann (Občasný) - publikováno 23.10.2000 (12:28:31), v časopise 23.10.2000
|
|  |
- Vzpomínky na osmnáctou meditační operaci věnovanou svaté Trojici:
V dlouhém a hlubokém ponoru 60 - 70 procent jsem poznal nejvíce ohromující Tvář Věčnosti - kruhy archetypů. Uvědomil si Nekonečně Dokonalé Stvoření, jež bylo samo Bohem a pocítil podíl na Něm. Věčnost, jež jsem pozoroval, byla už teď, právě přede mnou a z velké části ve mě. Chápal jsem vše jen zčásti, ale to stačilo k úplnému ohromení. Přemýšlel jsem, jak se s tím srovnám a uvědomil si strach z Velikosti Boha. Právě toto poznamenalo mnohé mystiky. Poznal jsem souvislosti, jež jsou již zcela ezoterické. Pochopil jsem, co znamená se Mu odevzdat a dostal strach z okamžitého konce ega. Cítil jsem smutek za starým, navždy opuštěným životním stylem a poznal, že nevládnu sám sebou tak, jak jsem si myslel a to mě trochu očistilo. Mám se stabilizovat, prohloubit vnímání a už křečovitě nespěchat kupředu.
- Po návratu z božského světa průzračně křišťálového hyperprostoru 6,5té dimenze jsem si nedovedl vzpomenout, jak jsem Tam mohl vidět, že Vše je vlastně dokonalé už Teď. Rozpadaly se mi tam všechny představy o mě i o světě. Čtu si po sobě ezoterické texty a nerozumím, co jsem těmi slovy myslel. Neumím už ani popsat, jak chutná hyperprostor, necítím Ho. Nevím také, zda je v nirváně individualita nebo ne, z vizí nebyla příliš patrná. Zapomněl jsem i na detaily z fascinace Boha z vlastní dokonalosti, kterou ukazoval v mnoha stejně dokonalých pohledech a ještě ji zvětšoval až k závrati. Nemohl jsem si ani upamatovat na detaily ohromujícího zjištění, že v jiném úhlu pohledu existují úplně jiné a neznámé ekvivalentní životy, jež také žijeme. Trochu se to podobalo automatickým kresbám, ale bylo to Tam dokonale pochopeno se všemi souvislostmi, jež jsem už zapomněl. Nikoliv verbálně, ale ve všezahrnujících pocitech.
- Poznal jsem také, že děje nakonec nejsou to hlavní. Vždy je vše do nekonečna, jsou děje za ději, pozadí souvislosti za pozadím, podstata za podstatou, světy za světy, vždy rychlejší, složitější, silnější. To je Věčný život, božská Hra. Odhalit v kameni Absolutno, to dá práci. Jen Ono zná Vše. Nekonečno je ale zas jen to, co neznáme. Na otázku, jaký čas jsem to v nirváně vlastně prožíval, mi sedmá dimenze řekla, že je sama časem. Proto Kristus řekl, že Jeho království je z jiného Světa. Nižší nikdy nemůže pochopit vyšší, jen do Něj může vstoupit, ale pak už není tím, čím bylo. Pak je Mu také jasné, že vnitřek je vnějšek. Jisté je, že v příští podobné meditaci si vše opět s ohromením uvědomím a pak to zase zapomenu. Meditace s hlubokým ponorem způsobující destabilitu trvala několik dní, po ní přišla třítýdenní únava.
-
- v dalších meditacích jsem nevnímal jen božské vědomí, ale i zesílené lidské pocity, aby si uvědomil co dělám jiným a sobě. Procházením tíživého bolestivého pocitu docházelo k jeho proměně a rozpouštěla se astrální klec a necitlivé vnímání druhých
-
V Chrámu Boha
Pocítil jsem Dokonalost a Lásku Boha. Božský svět je královstvím Harmonie, Dokonalosti a láskyplné Tvořivosti, jenž nezná mezí, ani konce. Zážitek Božského je úchvatný, ta jemná dokonalá vibrace, jež naplňuje celé vědomí, vytváří všude klid a harmonii.
V meditaci jsem vstoupil do chrámu, Těla Boha, postavy kolem na mě vyslaly široké proudy energií a v nich se mé tělo proměnilo v jeden takový proud. Mé vědomí bylo tím proudem, který se vláčně točil, vlnil, zamotával tancem do sebe a pak opět vytryskl vzhůru. Sršela zněj zlatá záře.
Zkoušel jsem zlehka otevřít oči, vše bylo do modra, jako bych se nacházel v hlubinách oceánu a jen tiše dýchal, abych nenarušil jeho posvátný a naplňující klid, jenž pronikal vším. Mé vědomí se rozšířilo za hranice těla. Ztrácel se rozdíl, jestli se vnímám ve svém těle, či kdekoliv v okolí. Všude jsem cítil božskou Přítomnost, která sebou nesla i pocit stálého Naplnění z nevýslovné Dokonalosti a Krásy.
Velká nirvána
Velikost Nirvanické dimenze je ohromující a úžasná. Dech Jejího harmonického a dokonalého Tvoření rozbíjí představy ega o světě na malé kousíčky. Tvoří s lehkostí a pohodou, Jejím tělem a zároveň myslí je svět, který formuje celý naráz jako obrovský oblak. To je Její šat, ale nahlédnout do Jejího těla je ještě více šokující a úchvatné. Krása je tam vyjádřena dokonalostí a provázaností všeho v jeden božský Celek, jenž je podobný svou strukturou a funkcí lidskému mozku. Jednotlivé buňky božského vědomí se rozvětvují do nesčetných vláken. Vzruchy probíhájí ve velkých vlnách a vytváření z jednotlivých tónů - nastavení buněk vznešenou hudbu, Tvorbu Boha. V každém okamžiku vytváří neuvěřitelně složitý obrazec božského Vědomí, v něm je zobrazena neustále se nově formující tvář celého světa do těch nejmenších možných detailů. Buňky božského Vědomí jsou dokonale srovnané do zvláštní mřížky, každá má propojení se všemi ostatnímí a svůj mikrosvět podobný celku. Dalším pohledem na svět Boha jsou donekonečna se zvětšující a do sebe zasazené kruhy archetypů.
Tajemství Boha
Bůh je neuvěřitelně Dokonalý ve všech směrech a stále nás má čím udivovat. Vše je dokonale propojeno, jednotlivé dimenze pozvolna přecházejí jedna v druhou, ta v další a další... Každá přitom nabízí úplně jiný svět, čím jste výš, tím více se vám naskýtá stejně dokonalých a sjednocujících pohledů na Realitu - nitra Boha. Je neuvěřitelně krásné a úžasné prožívat vnitřní sféry Boha, vlastně Nás Samé v nekonečných hlubinách Duše.
Celé Stvoření je jako kapka dopadající na klidnou hladinu vesmírného oceánu BOHA. Nic Stvořeného není odloučeno od Jeho Nesmírné Dokonalosti, kterou sám v celé šíři prožívá, protknut jako zlatá nit do do hlouby i vědomí Všeho. Nese se každým fotonem ve vesmíru, vlna zjemňující se záře je symbolem Jeho Samotného, jenž vystupuje z Dokonalosti neprojevu. Naráz prostupuje do všech konfigurací Sama Sebe, do všech vědomí a světů.
ABSOLUTNO
Absolutno je stělesněním Nekonečna, Věčnosti a Všesměrové Dokonalosti. Vše v Něm začíná i končí. Je jádrem prožívání Všeho. Ostatní vědomí, vesmíry a hiearchie s lidmi, bohy, božstvy a Bohem jsou jen symboly a různě dokonalé projevy Jeho samotného, jež k Němu směřují. Z bezbřehého věčného Chaosu se neustále vynořují a zase mizí spirály fraktálů, rozkvétající struktury vědomí, jež jsou odrazy Dokonalého, neuchopitelného a Věčně neměnného vědomí Absolutna. To prožívá svojí neomezenou Dokonalost díky nekonečnu dokonalých obrazů Sebe v nekonečně vesmírech ve všech svých podobách i projevech.
Vše je totéž. Stvoření je živoucí zahradou Absolutna, ve které se do nekonečna opakuje Zrození individuálního vědomí jako kombinace kořenových archetypů, postupné odkrývání jeho Dokonalosti a Smrt, jež je Návratem, Splynutím s Věčnou Dokonalostí nekonečné dimenze Absolutna a zánikem individuálního vědomí. Jedinou skutečností je Jeho Dokonalost Sama, všechna ostatní vědomí jsou jen Její myšlené obrazy spojů na částečkách Věčného Chaosu, jež je opakem Dokonalosti, kde je vše roztříštěno a rozbito do nejmenších částeček bez vlastního vědomí. Absolutno neustále tvoří odrazy Sebe, bez nichž by jako prázdná mysl bylo pohlceno všudypřítomným Chaosem. Chaos je Hmotou - Tělem Boha a potencionální - nevyčerpatelná, všude se projevující Dokonalost je jeho Duchem - Myslí. Jsou ještě další sféry, jež tvoří Absolutno a jeho zákonitosti, ale nejsou potřehnutelné jinak, než Absolutnem samotným. Jsou to Jeho části, stojí jedna za druhou až do nekonečna.
|
|
|
