Ahoj, babi
zdraví tě Michael
narodil jsem se
v jedenáct padesát
čtvrtého srpna
vážím dvě kila devadesát.
Buď Pánu sláva.
Mobil v ruce natažené
bloudím po prázdné
knihovně
ve studovně sedí
jenom civilkář
a zírá a zírá
do obličeje báby
uslzené.
Hernajs, kde vykřičet
že stal se další zázrak.
A můj syn bude Michaela držet
na klíně, jako v sobotu držel
svou neteř
a nahlas počítat prstíky na ruce.
Jeden, dva, tři - máš jich pět
jak jsi to kluku udělal?
A zkontroluje prsty
i na té druhé. Tedy
kluku, ty jsi šikula.
No a jak jinak?
Dnes nebudu čarovat.
Dnes všechno bude
krásné tak samo
od sebe
od Boha, vyklubané
z bačkůrky něhou
nacpané.
|