|
| |
 |
Dopis lidem
Autor: origo (Občasný) - publikováno 26.10.2000 (12:27:46), v časopise 30.10.2000
|
|  |
V tomhle tichu za svitu svíc
bloudím temnou noční oblohou.
Společníkem mým je měsíc,
neb jen my dva nechodíme po nohou.
Hvězdy jsou tu také sice,
ale v dáli drží tu svou stráž.
Náhle pohasly ty krásné svíce.
V prach měsíční vkládám snář.
Po dráze z mléka spolu plujem
na saténu z nadějí a olova,
když náhle věci ztrácí pojem,
když žít máme prý odznova.
Měsíc je mi náhle cizí,
sobě ztrácíme se docela.
On obdiv a slávu sklízí.
Tahle rána vážně bolela.
Jak lehce ztrácíme své měsíce
a víc je už v životě nepotkáme,
když na citů prudké směsice
příliš velký důraz dáme.
A jak jste na tom vy, lidé?
Co vaše svědomí a moudrost?
Řešíte vše s chladným klidem?
Nevsázíte často na zlost?
Každý máte svoje měsíce,
však stačí je jen najít
a pak ta citů směsice
může vaše srdce spojit!
Vaše odvrácená strana měsíce!
|
|
|
