Vždycky podivná

děvečka

pořád

bolavé srdce

ale mé tělo

aspoň jedinkrát

dvakrát

no, tak ano

tisíckrát

proměnilo se

v housle.

Markytko od krav

s dlaněmi rozpraskanými

když chvíli počkáš

na srpnový soumrak

tak možná

bude tě

blahořečit

biskup sklizených

kukuřičných polí

a jehněčích ohrad

ten s tím závratně

úzkým pasem

a širokými rameny

a kalhoty rozedrané

vzedmou v tobě

touhu zašívat

látat

prostě trošku se

po žensku starat.

Markytko, vonící

mlékem a senem.

Markytko

krásně

žensky

bláznivá.

Opravdu stačí

být žena.

Trochu se

přikrčit

navždy utopit

parfémy

a svůj vlastní

pach

vypustit

do světa.

Markytko od krav.

Odevždy navěky

pro mě

i pro Markytky

 každý muž

jediný

cejchovaný

s notovým klíčem

schovaným

v tajných šuplátkách.

A v září pak

pláču já