Zahájím další ze svých smutných rán,

vstanu a protáhnu si kosti.

A krev vytryskne z mnoha ran,

protože nebylo jich dosti.

Jen aby byl krásný klam vyvolán,

někteří staví vzdušné zámky.

Utíkej dokud jsou dveře dokořán,

než nasadí Ti náramky.

S pocitem perverzní radosti

šlapeme po střepech svých snů.

V kruhu slávy a pádu snovosti

jsme vězni do konce svých dnů.

A všude kolem stojí lhostejnost,

otvírá náruč davům dokořán.

Duše v tom zmatku zhubla až na kost.

To přišlo jenom další z mnoha rán.