|
| |
 |
Balada o zimě
Autor: Herwis (Občasný) - publikováno 10.11.2000 (21:21:38), v časopise 15.11.2000
|
|  |
Balada o zimě
Je dopoledne a na školní chodbě proudí davy lidí sem a tam. Na lavici u schodiště sedí ona s kamarádkou a vedou jen tak nezávazný hovor o ničem. O pár metrů dál stojí skupinka kluků a o něčem se vesele baví, jen jeden z nich chvilkami ulétne pohledem jinam. Je to totiž on. Po chvilce se střetnou dva zoufalé pohledy dvou mladých lidí, kteří si jsou tak blízko a přitom tak daleko.
Před osmnácti lety jednoho zimního večera padal sníh tak hustě, že nebylo vidět ani na krok a vítr foukal tak studený, že se nikdo neodvážil vyjít ani ven. Přesto dva z nich se ven jít rozhodli. Na svět se doslova prokřičeli, že je bylo slyšet až ven, kde na chvilku umlčeli i meluzínu. Každé se narodilo v jiné místnosti, jiné ženě a do jiné rodiny, ale přesto si byli v něčem podobní, obě chtěly mluvit na jednou a hlavně spolu.
Až dlouho do noci, se dovolávali jeden druhého, tak usilovně a srdceryvně, že i sníh začal padat bělejší než dřív a na zemi se vůbec nezašpinil.
Přestávka pomalu končí a dvě skupinky mladých lidí se pomalu rozdělují a mizí ve svých třídách. Jen dva z nich tam zůstali a pátravě na sebe hledí tak dlouho, dokud je profesor neodežene na hodinu. Ještě se naposledy otočí a on se na ni usměje tak měkce, že by pod tím pohledem roztál i silný led.
Nedá se tady snad ani mluvit o lásce na první pohled, protože oni se uviděli poprvé až o necelých osmnáct let později, ale první co oba uslyšeli, byl hlas toho druhého a to se jim vrylo do paměti tak hluboko, že celý svůj dosavadní život jim něco chybělo a pořád něco hledali. Hledali sebe. . . .
|
|
|
