|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Když ulicí prošel indiánskej pohřeb, dozněly všechny ty hrdelní písně, zatáh‘ jsem závěs a sednul k topení. Myslím, že bych brečel, kdyby topili, ale nerad loupu z ksichtu zamrzlý slzy, tak jsem se ubránil. Od teď je jasný, řekl jsem nahlas a chvíli opravdu litoval, že nemám mikrofon, je jasný, že se něco děje. Ale pak se rok a dva dny nic nedělo a já si zvyk‘, normálně jsem otupěl. Když jsem se pak chystal jednoho rána na procházku se svým přítelem, ze skříně místo kabátu jsem ho vytáh‘. Nebo vlastně asi vyšel sám, tak nějak spíš ale napůl. Na hlavě měl čelenku z nabarvenýho peří, v ruce ňáký chrastítko, na sobě vyšívaný pyžamo, imitace kůže. Zazubil se na mě, jako bychom se znali, ahoj, deklamoval, jsem Jáchym Topol, momentálně vyhánim duchy mrtvejch bojovníků z tvýho šatníku, což je dost velká psychická zátěž! Říkal to skoro radostně a já v tu chvíli už věděl, je to tady. Jak tak chodil po mý ložnici, zjistil jsem, že to není Topol, že je to Tomáš Hanák, který v nějakým blbým skeči hraje Jáchyma Topola, kterej zase hraje indiánskýho vyháněče duchů. Osobně jsem si nikdy nemyslel, že takový věci se dějou. Ale dějou. Hanák mi normálně našlapal po celý ložnici, ale aspoň tam nebudu mít žádnýho vinnetoua po spotřební lhůtě.
|
|
|
