Najednou tam byla.
Seděla proti mě
a v tom,
jak se zjevila,
bylo něco tak drzého,
že jsem úplně zkoprněl.
V Podbabě.
Příští zastávka:
garáže Dejvice.
Kočka v košíku
poděšeně mňouká.
Ten úsměv...
Tak zvláštní...
Mňau.
Proč?
Garáže Dejvice.
Příští zastávka:
hydrologický ústav.
Sžíravé protnutí pohledů.
Blbost.
Nebo ne?
A co vlastně?
Splašené emoce?
Kde by se vzaly?
U mě!?
Hydrologický ústav.
Příští zastávka:
Podbaba.
Chtěl bych jí líbat.
Laskat její plná ňadra
nad štíhlým pasem.
Chtěl bych zabloudit
v jejích vlasech,
chci okusit její šíji
ve víru horečnatých vášní
chci přervat ten úsměv
a na jevišti
jejího obličeje
rozehrát drama rozkoše
v nekonečné
a věčně se opakující
chvíli....
Zemědělská univerzita.
Příští zastávka:
Místní úřad Suchdol.
A je pryč.
Jako každý den
dekadentně kráčím nocí
ovšem na opačnou stranu.
Aniž se tom doví
kousek jsem si jí ponechal
a ten kousek
mně hřeje...
Tak jako hřály
ty její ledově modré oči.
Tady by měla bejt
pointa, ne?