|
| |
 |
Větrný rytíř
Autor: Slune () - publikováno 15.11.2000 (10:54:45), v časopise 20.11.2000
|
|  |
Obývá horskou pláň
bojovník.
Stříbrné vlasy mu vlají.
Pohled svůj upírá na pomník
za víčky ledový pohled tají.
Přibyl sem nahoru jako by nic
za chvíli pořítí se do údolí
přesto však bude zde
na věky snít
a možná za tisíc let
jeho sny vybledlý pomník zkolí.
Dotekem vysouší pleť
překrásných dam i pánů.
Někdy ho zpomalí hradby měst,
kde z rozmaru snad,
a nebo z lítosti,
naslouchá písním z flámů.
Občas je zapěje v jiném kraji,
aby pozvedl náladu těm,
kdož znají jen
bídu, hlad, a sněť.
Sokole opři se o jeho
rámě a leť.
Co by sis více přál,
než by tě podpíral
na tvé pouti.
Nemohls lépe vybrat si
svůj druh, svůj tvar
jen tak si můžeš plouti
nad ním bez úhony
když hněvá se,
a na zemi působí zmar.
To matce naší nuťí tvar
podle svého přesvědčení.
S lehkostí - nad
kterou není.
V plachtoví na širém moři
líně se válí,
z mraků nad sebou beránky tvoří
osádce čechrá vlas
a slzy vhání do očí.
Jen proklejí ho,
zmizí v dáli.
Na pospas polednímu slunci
nevděčné duše zatratí
a možná,
pokud nevrátí se zpátky,
na mořském dně tak uloží.
Chlad hlubin křivdu odplatí.
Kdož užíváš jej
neměj strach,
tenhleten rytíř neustoupí.
|
|
|
