Zmije písečná (parodie na píseň Pampelišky)
Nora svírá zmiji písečnou
v době lásky, než se ledy hnou.
Její klikatá čára zmijáka k hrátkám zve,
herpetolog slintá, jak na cestě do ráje.
Zmiják vidí, že jiné cesty není,
než zahřešit v chvilce lásky opojení.
Zmijátka pak na jaře se vylíhnou
a budou čumět, jak pampelišky zlaté jsou.
Čarovné je bláto na horách.
V kanadách když přejdeš rodný práh.
Úsměv tvé squaw rozplyne se jako dým
a stojíš vstříc dvěma hlavním kouřícím.
Tichá píseň nese se krajem
ostrých dívek s Coltů půvabem.
Hošík můj zdědil hůl a tornu toulavou
v claimu to vyměnil za rumu láhev placatou.
Kouzelná jsou jara, však to znáš,
na svůj hnůj když mrvu nakydáš.
Vůkol vůně vesnici táhne vstříc
a náš hnůj, ten cejtit je nejvíc.
|