Myslíte, že ten trend u nás je a že je tak silný, že se mu nedá odolat?
Obávám se, že tady je; podívejte se, naše výroby se zavírají a kupujeme všechno včetně kultury z dovozu. Představte si, jaký obrovský brainwashing představuje reklama. Já tedy televizi pravidelně nesleduji, ale ta reklama je daleko působivější než samotné programy. Tady máte silně koncentrovanou moc (ve Spojených státech jedno procento obyvatel vlastní 60 procent majetku) - takových padesát obrovských nadnárodních společností s nesmírným vlivem, které nahrazují kulturu americkou, stejně jako československou, určitou komerčně vyrobenou kulturou, stejnou po celém světě - úplně bezduchou. Vždyť vezměte například americké kreslené filmy pro děti, kde se honí dvě kočky a stále se zabíjejí. S Křemílkem a Vochomůrkou, s Rumcajsem, s Rákosníčkem to nemá nic společného... Nevím, ta síla nadnárodního kapitálu je obrovská. Vím z Ameriky, jak úplně závislí jsou poslanci na sponzorech, kteří financují jejich kampaně, jak obtížné je zachovat alespoň tu minimální ochranu přírody proti těžařům, kteří mohou poskytnou 50 milionů na volební kampaň. A tak doufám, že tato země má dost hluboké kořeny, aby dokázala čelit tomuto globalizačnímu nátlaku, ale nebude to snadné. Proto například překládám Husserla do češtiny. Jde mi o to, abychom nefilosofovali jenom v angličtině, aby čeština byla plnohodnotným filosofickým jazykem. Ideen II už jsou v češtině - a v lahodné češtině.

Klademe-li si otázku: 'Co dělat proti tomuto globalizačnímu tlaku?' jednou z možných odpovědí jsou občanské aktivity a iniciativy. Vy sám jste znám jako člověk velmi angažovaný. Jaké jsou podle vás perspektivy tohoto způsobu boje právě proti tlakům globalizačním, nebo obecně lidí a uskupení s velkou mocí?
Pánbůh ví, to nemohu odhadnout. Asi bych odhadl špatně. Kdo by býval odhadl tak v roce 1820, že bude možné vzkřísit češtinu. To bylo velice nepravděpodobné. A když vidím, jak komerční kultura opravdu převálcovala americkou kulturu - a já ji ještě pamatuju, třeba americký folklor - tak vidím hrůznou moc. Ale zase na druhé straně tato země má určitou tradici svébytnosti. Hlavní způsob boje je aktivita. Pokud žijeme aktivně, máme šanci. Když čtu knihu, nebo když jdu na procházku a dívám se, co kde roste, tak si nechávám autonomii. Když si pustím televizi, tak vidím jen, co mi ukážou. Dokud se nepřestaneme sami dívat, tak máme šanci, když začneme sami jenom přijímat, tak je to obtížné.

U nás se v poslední době mluví o "blbé náladě", což, myslím, odráží všeobecnou pasivitu lidí. Myslíte, že tenhle stav se dá v dohledné době změnit?
Ale samozřejmě. Záleží na tom, kterým směrem se změní. Ty blbé nálady se v dějinách vždycky změnily. Podívejte se: blbá nálada v německu na počátku třicátých let, jak úplně se to změnilo nacistickým hnutím. Je to možné. Záleží na tom, jakým směrem se vyvíjíme. A to je důvod, proč se angažuji v řadě aktivit s mladými lidmi.

Jakou naději má obrat k pozitivním hodnotám?
Víte, to je otázka, které se vždycky bráním, protože mým úkolem není odhadovat výsledky, ale dělat, co je dobré a když jednou začnu... Zkuste někdy tancovat tak, že budete přemýšlet ne o tom tanci, nýbrž o každém kroku; víte, jak jsou ty černý a bílý ťapky? Zkuste podle nich tancovat a uvidíte, jak to dopadne. Taktéž je to s tou občanskou aktivitou, když jednou začnu s tím 'jak to dopadne'..., tak budu tancovat jako slon. Tady je potřeba se do toho dát.

Další otázka míří konkrétně k ekologickým hnutím u nás. Vy máte osobní  zkušenosti z ekologických hnutí ve Spojených státech. Můžete nějak na tomto základě charakterizovat situaci, která je teď u nás?
Naše ekologická hnutí jsou na tom podstatně lépe, protože nemusí obhajovat tu šílenou nadspotřebu. Americká ekologická hnutí jsou v takové obtížné situaci: na jedné straně se snaží čelit ekologické destrukci, ale na druhé straně jsou sama její součástí - protože co je dnes na světě nejdestruktivnějšího, je ten takzvaně americký nadspotřební životní styl. A když máte ekologická hnutí, která na jedné straně varují proti nadspotřebě (dřeva například), ale vydávají své časopisy na křídovém papíře, tak je tam takový protiklad. A potom druhá základní věc: toto je malá země. Tedy nejsme zdaleka tak malí jako Lotyši nebo Litevci... Ale jsme malá země, není možné tady vytvořit zájmovou skupinu, která se může uzavřít do sebe. V Americe existuje trend najít lidi stejných názorů a vytvořit si takovou minibuňku - například společnost, která se zabývá ekologickou etikou, se skládá výhradně z ekologických etiků, profesorů ekologické etiky -, pak jsou samozřejmě úplně odříznutí od světa v té své disciplině. Kdežto tady se v ekologických aktivitách sejdou petrologové, ichtyologové, herpatologové, lesáci, sociologové, filosofové, a tak u nás máme tu výhodu blízkého kontaktu.

Samozřejmě, užší specializace nebo zase širší rozevření má své výhody i nevýhody. Nemyslíte, že na druhou stranu by to mohlo zase v budoucnosti působit negativně, například tím, že právě každý bude směřovat někam jinam?
Nevím, ale vím, že momentálně je to velice pozitivní. V Americe, když hovořím o ekologii, mi kladou otázky technické. O technice filosofie - je toto argument, je to nekognitivistický argument, a nebo je to argument takový a makový? Kdežto tady zůstává otázka: "Co to znamená konkrétně pro životní prostředí?"

Následující otázka směřuje k další z vašich aktivit: Je známa vaše podpora sociální demokracie před volbami. Jak hodnotíte situaci dnes, když už je delší dobu u moci právě ČSSD?
Za prvé: co podporuji na sociální demokracii - jsem naprosto přesvědčen, že demokracie má šanci, jen když má sociální a ekologický rozměr. Že všechny demokracie dosud zemřely na polarizaci nesmírně mocných a nesmírně bezmocných, proto jsem naprosto přesvědčen, že pokud má být demokracie, tak musí být sociální. V Evropě se udržela demokracie, protože tu demokracie sociální je, i když si tak neříká. Nepřežila třeba v Jižní Americe, protože tam neměla sociální rozměr; a tam máte osm procent nesmírně bohatých - viděl jsem to na vlastní oči - a osmdesát procent zoufale bědných, potom už není možná demokracie. Těch několik procent bohatých musí mít armádu, aby ubránili svoje bohatství a s tím se nedá dělat demokracie. Velikou slabinou demokracie je její individualismus - že se nikdo nestará o společné zájmy. Například veřejná doprava v Praze. Bez veřejné dopravy není možné město. Ale naši radní teď ještě chtějí zvyšovat jízdné stařenkám nad 70 let, aby si oni sami mohli jezdit autem. Demokracie vždycky zašla na to, že nikdo nepečuje o společný zájem. Smysl sociální demokracie není dávat větší dávky nezaměstnaným, ale vzít si na starost také zájem, který není ničí, zájem o ovzduší, o veřejnou dopravu, a nejenom o to individuální. Teď konkrétně: ČSSD vykazuje všechny slabiny našich stran - jsou tam výborní lidé, kterých si nesmírně vážím, jako je Špidla, Buzková a řada dalších. Jsou tam také lidé, které bych raději poslal do ODS, a dobře jim tak. Sociální demokracie tu působí po pěti letech zoufalého plundrování této země s naprostým nedostatkem lidí. Tady chybí - a nejenom v sociální demokracii, ale ve všech politických stranách i na universitě, všude - zcela chybí střední generace. Generace odchovaná Brežněvovou érou, to byli lidé, kteří buď šli do exilu, nebo do kriminálu, nebo nikomu nevadili. A tak je to velice těžké. Vzhledem k tomu musím říct, že sociálnědemokratická vláda nefunguje zdaleka tak dobře, jak bych si přál, ale podstatně lépe, než co jsme tady měli mezi roky 1992 a 1996. Takže nejsem zklamaný, protože jsem neočekával zázraky. Přál bych si, aby bylo mnoho lepšího. A myslím si, že ten sociálnědemokratický ideál péče o společné dobro je naprostou podmínkou pro zachování demokracie. A proto se snažím v sociální demokracii podporovat právě tu zodpovědnost za demokracii.

Podtitul těchto novin obsahuje adjektivum humanistický. Další otázka se tedy týká humanismu. Co může dát dnešním lidem humanismus, ať už renesanční či Komenského nebo třeba Masarykův?
Nevím, protože je to pojem tak velice vágní - jestli humanismus znamená péči o člověka na rozdíl od péče o přírodu, úctu k člověku na rozdíl od úcty k Bohu. Já opravdu nevím, co si mám pod pojmem humanismus představovat. Ale jestli si mám pod pojmem humanismus představovat to, čemu v Americe říkají náboženství člověka místo Boha, tak bych řekl, že může člověku dát bolení hlavy. Víte, nemám rád žádný -ismus. Hrozně mám rád to, co vy konkrétně děláte, ten konkrétní zájem, zájem o člověka, zájem o životní prostředí, zájem o demokracii...

Mně šlo právě o konkrétní činnost: v každé té době byly v oblasti rozvoje lidství akcenty humanismu položeny trochu jinak. Ta otázka tedy směřovala k tomu, jaké akcenty z tohoto směru jsou právě dnes podstatné.
Jednoznačně přežití lidstva. Nevím, jestli jste viděl nejnovější zprávu Spojených národů, jmenuje se to GEO 2000. Prostě lidstvo směřuje k ekologické katastrofě. Jestliže se nenaučíme žít udržitelně, a to znamená zatěžovat Zemi jenom do té míry, do jaké je schopná se obnovovat, tak už moje vnoučata budou žít, jako se žije v Africe. Máme krizi - nedostatek pitné vody například a otrávení nitráty, tedy nejen kysličník siřičitý. Protože abychom uživili obrovské populace, užíváme nitrátová hnojiva a dusičnany nemizí. Prostě Zemi hrozí dusičnanová otrava. Víte, tohle už nejsou prostě jenom takové alarmující výkřiky ekologických aktivistů, tohle je bohužel takový dost střídmý odhad. Proto za nejdůležitější považuji učit se žít udržitelně, a to znamená vážit si věcí, které nezatěžují Zemi, vážit si lásky víc než bouráku.
Občas vyvstávají otázky, jako zda už není trochu pozdě začít se učit, když se vlastně tyhle alarmující zprávy objevují už několik desetiletí.
Jsou lidé, kteří by řekli, že už je pozdě, že tedy proto, proč bychom se omezovali, užívejme si až do poslední katastrofy. A nemám proti nim účinný protiargument, jako že to tak není, ale řekl bych na to s Dobrovským: "Kdybych byl i cikánského rodu a jeho poslední potomek, vynasnažil bych se, aby světlá památka po mně zůstala."

Další otázka je trochu obdobná. Kde berete v sobě vnitřní sílu?
Kradu ji v závodce... z pultu. Ne prosím vás, kde berete - neberu, dostávám, to je dar, dar od Pánaboha. Vím například, že kdybych nemohl každý týden na bohoslužby, kdybych neměl kolem sebe oporu toho klimentského sboru, kdybych neměl Bibli - každý večer čteme s manželkou tak půl hodiny - tak že bych velice brzo vyschl a zlomil bych se. Kdybych neměl svou manželku, kterou mám rád... Neberu to nikde. Dávají mi to lidé z našeho sboru, dávají mi bratří kraličtí, kteří přeložili naši Bibli, dávají mi to moji studenti ... a taky někdy berou.

A poslední otázka: kdybyste měl k dispozici dvě věty, co byste vzkázal dnešním mladým lidem?
Čtěte Bibli a neberte se moc vážně.

Děkuji za rozhovor.
Velice rád.