|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tuto báseń píši tobě ukrývám do ní mé tajemství lásku bolest i touhy naše společná báseń ta pravá radost života naplněná očekáváním snů do kterých spolu vejdem a není již cesta zpět tak mi dovol poznat to ukrývané bohatství jemuž v samotě vládneš.
Zavřenými víčky zadržuješ světlo které tě oslepí sametem přileb římského vojska a řasy stáda černých hřebců čekají na pokyn otevřít obraz úsměvu tváří souhvězdí pohledu. Vězni mě svými ústy vdechuj mě s vůní rozkvetlé louky a dál viř prach uzavřený v koutcích nekonečnými polibky růžového sněhu ranní rosy. Paže mě omotávají jak hadi zabarvené paprsky opálení putují po mě svou něhou budu jak nebeská modř poznám jak držíš ji v dlaních cítím vůni růže z podpaží.
Své vory co tě nadnášejí ukotvi navždy kolem mého krku budu se koupat v příboji stehen uprostřed ostrova dychtivé rozkoše tryskající vodotrysk uprostřed náměstí vonící po liliích svou přídí navádíš rty do chvějící se mělčiny prosklených vitrín.
Vězni mě doteky až do stáří jméno mé ulož do záhybu rtů paže jsou mé stráže tělesné poslouchám jejich pokyny přenášejí mě nad propastí odříkané odvahy utrpení bičovaných křižovatek deštěm otvírají nové poznání budoucnosti kam vedou mě tvé kroky ještě nepošlapanými stezkami a já vězeń utrhl růži.
|
|
|