Zaklínám, zaklínám
klínem ve dveřích
aby vstoupila
horká vlna
která nás zaplaví.
Všechny závity na srdci
šroubuji, do leva, do prava
tak, jak se podaří, nepleťte
se prsty, nesmotejte se
v mystické uzly, tam na východ
už pustina, už dobita každá
země svatá
už zbývám tady
jenom já
a učím se pohladit.
Hladím písmenka
vyplazuji jazyk, tak jako to
moje dcera dělávala
teď, když odezněla zloba
jak divně motala
ocásky, křidýlka
korunky písmenům
do své písanky.
Už hladím ty svaté
kamenné, co stojí
na mostech. Už si nás
hlídají. Možná, že bys chtěl
pod svatým Rochem
mě políbit. Nedělej to,
milý. Zvředovatíš
dřív než v noci
se sochy půjdou smáčet
do černé hladiny. Obvazy
za ta staletí jsou už kamenné.
Tak tohle byla krev? Nemýlíš se?
Vždyť už neteče. Jak
k nerozeznání
je mléko, krev, med.
Co zranilo
takhle za kuropění
odraz všech postav
v mém románě
na hladině řeky?
Lámu si nehty, k čertu
tyhle parády
každá oprýská.
Zaklínám, zaklínám
klínem ve dveřích
mé divné bestie
ať navždy usnou
ve svých
nekolíbkách.
|