Pescatore (Občasný) - 23.10.2003 > Vyjimečně tu zkusím rozbít vlastní "báseň" do jednoho MOŽNÉHO pohledu, ač je mi to proti srsrti. Ale proč jednou nepřizabít vlastní výtvor...(když si už rozebrali jiní :-)) :
Sled obrazů a můj pohled jimi:
1) Kůň s hořící hřívou uhání...
2) Nese mlčícího jezdce (jezdec na něj nemluví, ani ho nepovzbuzuje - je tedy v tom "bez promluvy" i jistá zarputilost mlčení)
3) Ticho vane hudbou (do spirál) - jezdec slyší a oživuje v sobě nějaký hudební motiv - v tom "tichu" (bez promluvy). Ve spirálách není nic mystického - normální ušní spirálky kudy jde zvuk.
Přemítá při tom o pradávném (zapomenutém, někam zasutém) příslibu (zde např.vůči příteli) a o Bolesti, kterou třeba svým zapomenutím na slib nechtě způsobil. Proto "(příslib a bolest)prahnoucí za sebe".
4) Onen jezdec má pocit, jako by prolétal "snem" do oné minulosti a příslibu a mířil na místo, kde (příteli) cosi slíbil...k Amfríským skalám.
5) Náhle si uvědomí, že to, co do snu či do fantazie vkládá a pak vytvořený "obraz" např. to, že jeho přítel kvůli tomu, že on zapomenul na slib, zemřel, je možná pouze věcí "zesílení obraznosti" - moc dát obrazu naléhavost! a pak toho, co se mu v hlavě vytváří za sled obrazů.
6) Zároveň ho ale napadá, že ať už je tomu jakkoliv, to že myslí na přítele v obavách je něco vzácného, něco o čem si nelze udělat obraz, nejvnitřnější nitro
vztahu a přátelství.
Ufff. A teď se jdu bodnout.
