"…a když je měsíc v úplňku, stejně jako teď, tak vlkodlak mění svou podobu. To mu nejdřív začnou růst chlupy po celém těle, pak se nahrbí a stále více a více, oči mu začnou rudě světélkovat, tlama se mu zvětšuje a z ní začnou vykukovat ostré tesáky, které se nemohou dočkat, až se zakousnou do bílého hrdla nic netušící oběti a budou drásat její vnitřnosti…"
"Fuj, to je hnusný. To si nech pro sebe. Holky jdeme. Tohle nebudeme poslouchat."
Vypravěč se zadívá za skupinkou odcházejících dívek a pomyslí si:
Krávy! Kdyby se aspoň nějaká z nich bál natolik, že by chtěla doprovodit domů. Tam by třeba… Ale to ne, jsou moc nóbl. Mám já to dneska pech.
Jak jde dál ztichlou ulicí, do mysli se mu pomalu vkrádají slova o vlkodlakovi.
…začnou rudě světélkovat…
…ostré tesáky…
…vnitřnosti…
"Sakra, takhle to dál nejde! Měl jsem si s sebou vzít pivo!" zahuláká náhle do ticha. Odpovědí je mu jen vzdálené táhlé zavytí.
Myšlenky se nedají zastavit.
…oči…
…tlama…
…tesáky…
…hrdlo…
Najednou se za ním něco ozve.
"Je tu někdo?"
Ticho.
Pohled vpravo a vlevo. Nic. Vzadu taky nic.
Najednou se ze stínů před ním vyloupne postava a skočí na něj.
"Co…" je vše, co se ozve, když ho neznámý chytne za krk a začne škrtit. Světlo měsíce dopadá na neznámého shora a tvoří na jeho tváři stín, takže tam není nic vidět. Jakoby tam však cosi bylo. Ne, to jsou jen mžitky. Přece! Matný svit rudých zorniček způsobuje, že přihází pochopení a celé tělo ochromí hrůza tak, že není schopno pohybu.
Oči neznámého se rozzáří divokou a nespoutanou radostí, tlama se mu začne zvětšovat a její tesáky se zakusují do hrdla oběti, jež moc dobře ví, co ji čeká…
Když je vlkodlak hotov, vstává ze země se svojí obětí v rukou, vrhne zkrvavený úsměv na prázdné okolí a rozpustí se ve vzduchu.
Zatím o kus dál jdou společně tři dívky. Dvě z nich vzrušeně nadávají na toho mladíka z hospody, který je svou historkou vyděsil tak, že nebudou moct dnes spát. Třetí je zticha a doufá, že zítra, až se tam vrátí bez těch druhých dvou, že se s ním znovu potká a že se spolu budou krásně bát vlkodlaků…
|